Píšťalička moje, ...

Je jaro. A čerstvě po Velikonocích. Nařezané proutky vrby lákaly nejen k sestavení pomlázky, ale, po mnoha letech, k vytvoření píšťalky. Tak proč se nepochlubit?
1) Nejdříve z čerstvého proutí uřízneme klacík délky asi tak 15 cm.

2) Klacík, je-li proutí méně čerstvé, namočíme do vody.

3) Pak tlučeme do klacíku držadlem nože tak, aby se kůra uvolnila od dřeva. Není kam spěchat a není třeba ani říkat klasickou říkačku. Máme-li pocit, že už by to mohlo být ono, na jednom konci, asi tak 2 cm od okraje, uděláme zářez okolo celého klacíku a zkoušíme kroucením kúru na delším konci uvolnit. Někdy to vyjde, někdy ne.

4) Pokud jde kůra oddělit, seřízneme náhubek na jedné straně a na druhé straně uděláme zářez, který jde přes kůru až do dřeva. Pak kůru opatrně sundáme a v místě zářezu dřívko rozdělíme na dva kusy.

5) Ten kratší kousek seřízneme tak, aby nám vznikla mezi kůrou a dřevem štěrbina. Vzduch procházející štěrbinou a narážející na zářez je zdrojem zvuku - pískání.

6) Horní píšťalka je první, malý, pokus. Ta druhá už je výsledkem trpělivější práce a docela i zní.
Malá píšťalka:

Velká píšťalka:

Otloukání:

Odkazy na audio fungují, audio zatím ne. Nevím, co by blogger rád. Tak někdy příště.