Před výkladem řešení rovnic jsem studentům a studentkám ukázal, jak řešil rovnice Jára Cimrman (například zde). A varoval jsem je, že se obecně takto řešit nedá, protože jim to "nevyjde". A měsíc po té, hle:
Vyšlo to! Se souhlasem autora jsem rozeslal fotku písemky svým kamarádům a dostalo se mi doporučení, že nedostatečnou ohodnotit nelze, neb "písemka mne pobavila". Vzhledem k tomu, že zkouška vyšla, ocenil jsem "originální přístup" dostatečnou.
Násobek nebo dělitel? A není to jedno?
Před jarními prázdninami jsem napsal se všemi třídami čtvrtletní práce z matematiky. Zjistil jsem přitom, že některé jsem nenaučil nic. Začalo to už v rámci opakování, kdy jeden student nebyl schopen říci, co je to násobek (přesněji pletl si násobek s dělitelem). Na jednoduchou otázku: "Jaký je nejmenší společný násobek čísel 12, 8 a 9?" odpověděl, že dva.
Zkusil jsem stejnou otázku podat studentům čtvrtého ročníku. Taky se našlo pár lidí, kteří tápali, ale jedna otázka: "Chcete násobek nebo dělitel?" ukázala, že vědí, o čem je řeč. Asi třetina okamžitě vyřešila, třetina hledala formou násobků jednotlivých čísel a třetina napsala společný násobek ve formě součinu těchto čísel.
A roznásobování závorek? A rovnice?
To samé platí o roznásobování závorek - žádné "každý s každým", prostě se něco vybere a vynásobí. Je krásné diskutovat o podobě maturity a matematice na střední škole, ale realitou jsou jedinci, kteří při roznásobování závorky typu -3*(x+2) zcela vážně diskutují o tom, zda vyjde 3*x-1 nebo 3*x-5, protože dvě operace (roznásobení závorky a vynásobení dvou čísel) jsou na ně moc. Nebo při řešení soustavy dvou rovnic o dvou neznámých a zjednodušení na jednu rovnici o jedné neznámé se student trápí otázkou, jak řešit tuto rovnici.
Posledním výkřikem "módy" je řešení rovnic typu 2x+1=0. Je to k neuvěření, ale najde se nemálo těch, kteří nejsou schopni vyřešit tuto rovnici z hlavy a píší výsledky typu jedna polovina; dvě; minus dvě. Mám je nechat projít, paní ministryně, pane předsedo vlády, pane prezidente?
