Zobrazují se příspěvky se štítkemškola. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemškola. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 31. srpna 2014

Jak Mladý svět přišel o veselý fejeton

V roce 1993 ještě vycházel Mladý svět a fejetony v něm většinou psal Rudolf Křesťan. K němu má naše rodina blízký vztah, protože jeho sousedkou byla teta mojí babičky a kdysi nám poslal jeden svůj fejeton i s dopisem. O tom ale až příště.
V tom roce otec učil na ZŠ Palmovka a jeden bystrý student zpracoval svou "humornou" příhodu s vešmi do fejetonu. Ten byl poslán do MS a právě Rudolf Křesťan jej odmítl se slovy "V Mladém světě jsou fejetony rubrikou redakční". A tak jej předkládám tady a teď:

Jak jsem si pořídil vši

žák M. Č, ZŠ Palmovka

Když si strýc pořídil psa, rodina sdílela nadšení. Když si můj dědeček pořídil včely, nadšení bylo menší, nicméně dědečka s jeho úly jsme nezavrhli.
Tento týden jsem si pořídil vši. V rodině nastalo zděšení. Nedokázal jsem čelit palebnému útoku. Na otázky "proč a kde jsem si vši pořídil" jsem mlčel a hloubavě se drbal.
Shlíželi na mou kštici bezradně a každý komentoval situaci po svém. Maminka srdceryvně, tázavě: "Jak se to mohlo stát?" Dědeček nostalgicky, nelogicky: "Ve 20. století a v srdci Evropy!" Babička nepevně, leč bojovně: " Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme, na to jsou přípravky."
Maminka prohlásila, že si myje ruce a vši odmítá. Byla dlouho v koupelně, vypotřebovala všechen Vidal Sasoon a pak se slovy: "Já tedy ne!" odešla z našeho zavšiveného bytu. Dědeček, který se nedokázal smířit s faktem, že se domácnosti nevyskytuje tak běžná věc, jako je všivák, okamžitě odjel na chalupu.
"No a my se do toho dáme!", řekla babička bojovně a jala se studovat dosažitelnou literaturu. Přečetla si o vších v naučném slovníku, v lékařské knize a přeložila si článek z National Geographic. Pak si vybrala tu nejvěrohodnější veš na mé hlavě a oba jsme ji nadšeně sledovali pod mikroskopem. Byla to patrně samička. Dočetli jsme se, že ty bývají větší. Ta moje vypadala přičinlivě a činorodě. Když jsem se nabízel, že vypočítám, kolik vyprodukuje hnid a jal se situaci matematicky rozvádět, babička se rozmáchla k pohlavku.
Samotné odvšivování probíhalo hladce. Konejšivě také působila slova tety, která se nám do telefonu svěřila, že stejným způsobem odvšivovala své vnučky plné dva měsíce.
Večer, po 12ti hodinovém postřiku, jsem si umyl hlavu. Babi se mi probírala ve vlasech s pocitem dobře vykonané práce. Nevím, co mi to napadlo - začal jsem mluvit něco v tom smyslu, že silní jedinci většinou přežívají, a babi se rozmáchla ten den již podruhé. 

Že tato invaze vší na mou hlavu byla pro mne silným zážitkem, dokazuje tento autentický záznam. Uchýlil jsem se k němu hned po ukončení akce.
Datum 17. 11. mám v kalendáři zaškrtnuto červeně a ozdobným písmem připsáno Vši.


sobota 21. ledna 2012

Cloud computing a školství


Cloud Computing

Rozvoj informačních technologií a sítí dospěl do stádia, kdy je možné přes velmi jednoduchý počítač, spíše terminál, mít přes internet přístup k datům i aplikacím. Pro firmy, které nezbytně nepotřebují mít vlastní počítače, vlastní operační systémy a aplikace, se nabízí cesta v pronájmu technologií a vzdáleném přístupu – cloud computingu. Termín cloud (oblak) se používá metaforicky k označení internetu. A termín computing znamená výpočetní.
Zjednodušeně cloud computing znamená flexibilní, na míru přizpůsobený přístup k výpočetnímu výkonu.
Nejotevřenější varianta je pronajmout si prostor pro data, systém a aplikace (IaaS - „Infrastructure as a Service“), které si firma sama spravuje. V podstatě si pronajímá počítače, k nimž má vzdálený přístup a nemusí se starat o jejich údržbu.
Tuto variantu představuje Amazon WS, Rackspace nebo Microsoft Azure.
Druhá varianta je pronajmout si přístup k rozhraní (PaaS - „Platform as a Service“), v podstatě operačnímu systému, který firmě definuje rozhraní (IDE nebo API) pro software.
Tuto variantu představuje Force.com nebo Google App Engine.
A třetí varianta je nestarat se ani o systém, ani o aplikace a pronajmout si vše (SaaS - „Software as a Service“). V tomto případě je firmě dostupné vše, může si vzdáleně zpracovávat svá data a ukládat je buď na vzdálené platformě nebo lokálně tak, jak ji smlouvy (a její zájmy či ochrana dat) umožňují.
Tuto variantu představuje Google Apps, Office Web Apps.
Zdroje:

Využití ve školství

Zajímavá otázka je možnost využití nebo přechodu ke cloud computingu ve školství. PhDr. Ondřej Neumajer, Ph.D, v současné době pověřen řízení divize VÚP, součásti Národního ústavu pro vzdělávání, v roce 2010 v článku Rozvažte ICT koordinátorům ruce aneb cloud computing (zde: http://www.kvic.cz/icemsk/clanky/PoradnaDetail.aspx?ID=56) napsal:
„Právě trend cloudu pěkně zapadá do jiného moderního trendu, a tím jsou netbooky. Počítače, na kterých není potřeba provozovat žádný výpočetně náročný software, mohou být méně výkonné a tudíž levnější. To hlavní, co netbook ke své činnosti ve škole potřebuje, je rychlý přístup k Internetu a občas dobít akumulátor.“
…
„Mezi negativa cloudu se uvádí zejména závislost na poskytovateli služeb a připojení k Internetu. Krabicový software je váš a zacházení s ním je čistě záležitostí vaší školy. O přístup k aplikaci provozované poskytovatelem se sice nemusíte starat a mnohé jsou pro školy zdarma, ale nic není horší nežli zoufání, když nutně potřebujete ke svým datům „někde na Internetu“ a služba není momentálně dostupná. Podle zkušeností autora se jedná především o psychologický aspekt. V naprosté většině případů je totiž profesionální IT poskytovatel schopen zajistit provoz služby mnohonásobně lépe a ve větší kvalitě, nežli školní správce nebo ICT metodik.“
…
„V každém případě je cloud computing zajímavá novinka posledních let, která je pro školy vzhledem k nabídkám na trhu velmi atraktivní. Zdá se, že právě toto online prostředí naznačuje, jakým směrem se další vývoj ICT bude ubírat. Existuje zde obrovské množství navzájem si konkurujících často zdarma dostupných služeb (web 2.0), jejichž nabídka se dynamicky mění. Ve školním prostředí navíc odpadá jedna z hlavních překážek pro jejich využívání. Požadavek na bezpečnost a utajení dat je zde na mnohem nižší úrovni, než u komerčních firem. Ukazuje se tedy, že znalost tohoto prostředí, tj. schopnost vybrat pro libovolnou výukovou situaci nejvhodnější řešení, je novou nutnou kompetencí nejen pro školní ICT koordinátory, ale vlastně pro všechny učitele.“
V článku upozorňuje na on-line kancelářské balíky (Google Docs a Office Web Apps, k nim přibyl ještě Zoho Office Suite, ThinkFree Office a Peepel Online Office), na online informační systém Škola OnLine a nabídky online výukových aplikací firem LangMaster a Terasoft.

Google Apps for Education

Firma Google nabízí pro školy balíček zahrnující Dokumenty Google, e-mail Gmail, textové zprávy Google Talk, Kalendář Google, webové stránky Google Sites a API pro rozšíření. Přes podporu mnoha nadšenců na stránkách GuG.cz (Google User Group, mnoho návodů, většinou dva a více let starších je na adrese https://sites.google.com/a/gug.cz/www2/pro-skoly) je řada online návodných kurzů v angličtině a má ještě daleko k masovému prosazení. Její zásadní výhodou je použití pro školství zdarma.
Dokumenty lze vytvářet, sdílet, ale textové dokumenty neumožňují upravovat a vytvářet další styly odstavců, tabulkové kalkulátory mají sice řadu funkcí, ale nápovědu k nim pouze anglicky, a velmi primitivní grafy s nemožností úprav. Jediný užitečný nástroj pro učitele jsou formuláře umožňující vytvářet online dotazníky/testy ukládající odpovědi do tabulek.

Webové aplikace Office Web Apps

Microsoft, který se službou začal později, toho nabízí méně – v podstatě hodně zjednodušené aplikace Word, Excel, PowerPoint aOneNote s ještě omezenější českou podporou. Kromě toho nabízí e-mail Hotmail, prostor pro soubory a fotografie, to vše v anglickém rozhraní.
Podporu a propagaci služeb nabízí stránka http://www.modernivyuka.cz se sekcí Microsoft Live@edu informující o celém balíčku pro školství.

Další varianty

A pro ty, kteří by nechtěli ani Google, ani Microsoft existuje v podstatě srovnatelné varianty v podobě na mobilní platformy (Android, iPhone, Windows Mobile) zaměřená služba ThinkFree (http://www.thinkfree.com) nebo na plánování zaměřený Zoho Office (http://www.zoho.com).

Závěr

Pokud potřebujeme využívat k plánování, společné práci a výměně informací nějaký systém nenáročný na vlastní počítač a využívající pouze připojení k internetu (třeba i přes mobilní zařízení), pak jsou předcházející varianty vhodné. Očekávat například, že s jejich pomocí se můžeme naučit pracovat s textem, vytvářet větší a komplexnější díla typu dokumentů s automatickým obsahem a záhlavím, je ale nemožné.

Poznámka pod čarou

Sotva jsem článek zavěsil, přidal Google možnost upravovat styly, takže by přece on-line kancelář byla použitelná?

sobota 29. října 2011

Matematika, geometrie a počítač?

Nikdy mne nebavila geometrie. Dokud jsem se neučil na zkoušku z geometrie na vysoké škole. Uvařil jsem si čaj, vzal prkno, tužku, pravítko a kružítko. A konstruoval a konstruoval a konstruoval. Skoro dvacet let tomu nazad.
Bohužel s nástupem počítačů se zdá, že konstruování odeznělo. Čím nahradit rýsování na počítači? Existuje Cabri - školní licence za 19 tisíc! (Ano, zde).
Vektorové kreslení? Ano, třeba Inkscape.
Ale co takhle nějaký rozumný program a zdarma? Ano, je tu GeoGebra, dostupná jak přes webové rozhraní (Java), tak i ke stažení a offline práci. V jižních Čechách ji propaguje Institut GeoGebry, občas se objeví články na www.rvp.cz či www.ceskaskola.cz. Inspirativní je i Europske virtuálne laboratórium matematiky  Technické univerzity v Bratislavě.
A aby toho bylo více, je tu pan učitel Micky Bullock, který o matematice píše, protože ji učí na anglické střední škole.
Tak aspoň jeden obrázek, než začnu "švihat" konstrukce v GeoGebře.

pátek 30. září 2011

S velkým zpožděním, způsobeným jednak doplňováním vzdělání na VŠ (Výpočetní technika pro střední školy), jednak začátkem nového školního roku (učím po letech znovu geometrii a chtěl bych na to jít lépe než dříve) a jednak stěhováním školy (z čehož plyne potřeba příprav na INT, když nemáme počítače; zapojení převezených počítačů a neustálá pomoc kolegům/yním a vedení školy) jsem se až tento týden dostal k projektu RVP Moderní technologie ve výuce.

1) Po přečtení vstupních materiálů, diskusních příspěvků mne napadalo a napadá daleko více otázek než odpovědí:
* Je schopen nějaký psycholog či doktor zabývající se mozkem říci, jaký vliv na myšlení by mělo odstranění výuky psaní rukou?
* Jsme schopni individuálně pracovat ve třídě s 30 žáky?
* Nejsme v situaci výroku Edisona, kdy ani počítače nepřinesou tu zásadní změnu?
* Nechybí ve vizích plně individualizované výuky ta dnešní skutečnost, kdy žák zažívá neúspěch i úspěch v kolektivu?
* Mají dnes přístup k počítači všichni žáci? Aspoň na střední škole?
* Mám to v sešitě, tak to umím - jinými slovy "vyhledaná informace je použitá informace"?

2) Podle mne je lepší učitel, který odmítá používat moderní technologie, ale odlišuje podstatné od nepodstatného, než učitel používající interaktivní tabuli k tomu, aby nemusel neustále popisovat tabuli tím, co všechno si žáci mají zapamatovat.

3) Jeden příspěvek mi připomněl, jak si synovec "pořídil" notebook a zcela vážně s ním ve svých 4 letech pracoval: Notebook

4) Diskutoval jsem se studenty o behaviorismu, kognitivismu, konstruktivismu a konektivismu, samozřejmě úměrně věku (3. ročník střední školy), času a prostoru (šlo o referát (zde jsou témata, která zadávám ve druhém pololetí). Ukázalo se, že sami - vychováni současným školstvím - odmítají některé přístupy a trvají na "nalejvárně". Ono takové účetnictví učit skupinově nebo projektově není úplně ono. Stejně tak v matematice si trvám na svém, že nebudu před studenty řešit vzorově příklad, ale budeme nad řešením neustále diskutovat.
K samotnému konektivismu jsme nedokázali najít žádný vhodný příklad použití a využití, čímž neříkám, že neexistuje. Jen to bude všechno velmi dlouhý pochod.

úterý 7. září 2010

A kdo za to může?

Právě jsem doopravil další vstupní písemné práce z matematiky. A opět hrozivé výsledky - neznámá je "sprosté slovo", zlomky se "sčítají" tak, že se provede kouzlo s čísly a je tu výsledek.
Podíval jsem se na loňské, předloňské a současné výsledky a je to naprosto průkazné: 2008/2009 je nejlepší, další rok o stupeň horší, současný se už v průměru potácí na hranici pětky. Závěr: zrušení přijímacích zkoušek usnadňuje přechod na střední školu, ale neznamená, že výchozí základy jsou stejné. Spíše naopak: tam, kde není tlak na předvedení znalostí (na základní škole jsou kompetentní podle ŠVP - jestli se nemýlím - v deváté třídě letos), tam není co předvést. Studenti/tky nemají ani náznak abstraktního myšlení.
Použití matematických pravidel se pak provádí formou zaříkávání a míchání všehochuti tak, aby "to nějak vyšlo".
Ví to pan ministr, školní inspekce, ne-školská veřejnost? A co na to naše vláda? Uvidíme příští rok, jak se projeví "zkompetentování" žáků.
Dodatek po opravné hodině: na jedné, bohužel nevím které škole, výuka probíhala tak, že žáci sami pracovali v pracovních sešitech, když to měli dobře, dostali malou jedničku. Pak se napsali písemky, sečetlo, podtrhlo. Inu, také způsob učení.
Jinak shruba 3/4 studentů/tek přiznali/y, že od rozhodnutí o přijetí na studium příliš nevzpomněli/y. Takže co se divit výsledkům. V tomto ohledu je rozhodnutí o nezrušení tří přihlášek jen dalším nekompetentním rozhodnutím. Slabý populační ročník se dostane, kromě elitních gymnázií a vybraných oborů středních odborných škol, v podstatě kamkoliv. A my - učitelé těch ne-elitních škol - konejme zázraky.

sobota 8. května 2010

Jako po lávce ...

Před výkladem řešení rovnic jsem studentům a studentkám ukázal, jak řešil rovnice Jára Cimrman (například zde). A varoval jsem je, že se obecně takto řešit nedá, protože jim to "nevyjde". A měsíc po té, hle:

Vyšlo to! Se souhlasem autora jsem rozeslal fotku písemky svým kamarádům a dostalo se mi doporučení, že nedostatečnou ohodnotit nelze, neb "písemka mne pobavila". Vzhledem k tomu, že zkouška vyšla, ocenil jsem "originální přístup" dostatečnou.

Násobek nebo dělitel? A není to jedno?

Před jarními prázdninami jsem napsal se všemi třídami čtvrtletní práce z matematiky. Zjistil jsem přitom, že některé jsem nenaučil nic. Začalo to už v rámci opakování, kdy jeden student nebyl schopen říci, co je to násobek (přesněji pletl si násobek s dělitelem). Na jednoduchou otázku: "Jaký je nejmenší společný násobek čísel 12, 8 a 9?" odpověděl, že dva.

Zkusil jsem stejnou otázku podat studentům čtvrtého ročníku. Taky se našlo pár lidí, kteří tápali, ale jedna otázka: "Chcete násobek nebo dělitel?" ukázala, že vědí, o čem je řeč. Asi třetina okamžitě vyřešila, třetina hledala formou násobků jednotlivých čísel a třetina napsala společný násobek ve formě součinu těchto čísel.

A roznásobování závorek? A rovnice?

To samé platí o roznásobování závorek - žádné "každý s každým", prostě se něco vybere a vynásobí. Je krásné diskutovat o podobě maturity a matematice na střední škole, ale realitou jsou jedinci, kteří při roznásobování závorky typu -3*(x+2) zcela vážně diskutují o tom, zda vyjde 3*x-1 nebo 3*x-5, protože dvě operace (roznásobení závorky a vynásobení dvou čísel) jsou na ně moc. Nebo při řešení soustavy dvou rovnic o dvou neznámých a zjednodušení na jednu rovnici o jedné neznámé se student trápí otázkou, jak řešit tuto rovnici.

Posledním výkřikem "módy" je řešení rovnic typu 2x+1=0. Je to k neuvěření, ale najde se nemálo těch, kteří nejsou schopni vyřešit tuto rovnici z hlavy a píší výsledky typu jedna polovina; dvě; minus dvě. Mám je nechat projít, paní ministryně, pane předsedo vlády, pane prezidente?