sobota 14. února 2026

Trojí čas hor

 Nádhera.

Hory ve třech příbězích, láska ve třech příbězích, snaha vzepřít se svému osudu ve třech příbězích. 

V Pověsti o Hannesovi neznaboh Hannes místo do kostela zamíří do lesa, kde potká víly, tančí s nimi a podle pověsti, když vydržel, má jednu za ženu a ostatní má zabít. Jenže Hannes je duše hodná, i když nebohabojná, tak se vzepřel a s vílou odešel do lesa - a tím se z něj stal nesmrtelník a z víly smrtelnice. Odpírat osudu a obětovat se  lásce je možné v pohádce, v pověsti už to znamená zkázu - lásku ztratil (víla zemřela během roku) a osud ho dohnal - po návratu do vesnice uběhlo už nejméně 60 let, nikdo nic nepamatuje, jen jeho dcera - osamocená - zemřela před pár lety, stará a opuštěná. Hannes se nakonec utopí, odevzdá smrti, která jej přijme. 

U Kataríny to samé, možná stejně, možná více tragické. Konec konců je to balada. Cikánky hledají záchranu před zimou v horách, kam nepatří, a i když zachrání babička syna hospodáře, stejně jsou viděny jako cizí. A ve městě Katarína románkem se studentem překročí hranice, když navíc uteče s penězi a pak se s nimi vrátí - je rozhodnuto: přijde o uši. Sice ji hodná bylinkářka zachrání, jenže Katarína město prokleje a to pak shoří i s hodnou bylinkářkou. Katarína se sice bez uší vrátí ke svým, ale život z ní utekl.

Poslední Příběh zapomenutého fořta připomíná spisovatele Šumavy Karla Klostermanna a Zdeněk Šmíd je mu důstojným nástupcem. Romantika, osud, hory, člověk a láska - to mají ty příběhy společné. A ten poslední naznačuje smíření, vyrovnání se s osudem. Za mne je nejsilnější moment, kdy tři dřevaři, kteří svého fořta nemusí, ho jdou zachránit, protože tak to má být. 

A jen fořt Václav se chtěl vzepřít, ale i naplnit osud, a možná dokázal nejvíc. Člověk je člověk, ale hory tu jsou a budou dál, stejně jako příroda; bude se měnit, ale bude tu - snad - pořád dál. Jsem rád, že si pro sebe znovuobjevují Zdeňka Šmída, protože i přes jazyk, přes netechničnost doby, ty knihy přežívají stejně, jako přetrvávají knihy Karla Klostermanna a Adalberta Stiftera, knihy hor a jejich lidí.

Žádné komentáře:

Okomentovat