Já jsem asi kdysi četl jinou knihu. A jinou knihu, než čtenáři na databázeknih. Dokonce i jinou oproti paní Lederbauchové, co napsala o Zdeňku Šmídovi krásnou knížku.
Na to, že je to prvotina, je to velmi vyzrálé dílo. Žádný budovatelský román, ale sonda do duše pohraničí. Romantická, zasněná (vložené přírodní promluvy jsou básní v próze). U některých vět jsem se smál nahlas.
Ano, motiv navrátilce z emigrace je možná poplatný době, ale spíš v tom, že byl Čochtan vězněn za v podstatě ne-zločin. Odešel do světa, protože už tu nemohl vydržet - tramp, svobodný člověk, ale ve světě našel i svou nesvobodu. Chyběli mu ti lidé odsud.
Ano, promluvy polesného jsou přespříliš popisné, ale tím vytvářejí skvělý kontrast k lesním dělníkům. Jeden z mála "úředníků", který ví, koho má pod sebou a jak s nim vyjít.
Dívka, na kterou se Čochtan, hlavní postava knihy, dřevorubec a romantik, chytí, je děvče povětrné, na které se chytá i někdo jiný. A v okamžiku, kdy se s tím Čochtan smíří, Margita mizí. A jeden z těch, co mu lezli do zelí, Povala snad pochopil, že když už není schopen své pocity říci ženě, má nového kamaráda. I když zčásti může za jeho neštěstí (nebo štěstí?).
A i trampský moment se tam mihnul - osada Rawhide opravdu existovala, jenom asi malinko jinde a jiná. Už se těším na další knížky. Romantikům nazdar!
Tak ještě jednou a pomalu: parta dřevařů těžících dřevo někde v západním pohraničí, žije své jednoduché a přitom složité životy. Hajný je starý muž, který po vytažení jelena ze studny, ho vidí všude a ve všem (že mu jde poděkovat), až se toho chytí i jeden z dřevařů a hajný se zblázní. Jenže to je jedno - jako představitel staých dob, dob, co pamatují Němce, do doby 60. let nepatří.
Další dřevař, obyčejný Cikán, i když to tak naplno nezazní, má raději koně než lidi, ale má recht. Nicméně i s těmi lidmi umí vyjít stejně dobře jako s lidmi.
A hlavní postava - Čochtan se svým trampským alter-egem Dickem - se trápí svou kriminální minulostí, která je ale v pohraničí každému jedno. Zároveň touží po nějakém děvčeti, chtěl jsem napsat lepším, ale jsme v pohraničí a kromě ženy kamaráda, na kterou to také zkusí, naštěstí nenásilně a neúspěšně, tu moc žen není. A když sem uteče z Ostravy Margita, je na problém zaděláno.
Další lesák Podvala má ženu a dítě - slabomyslné v ústavu. A neví si rady, neví, čí je to vina, je-li to vůbec vina. Tak si občas za Margitou zajde pro trochu lidského tepla, které nepřipomíná a nevyčítá.
Jenže o děj v téhle knížce tolik nejde, takové životy v té době žilo mnoho lidí. Jenom Zdeněk Šmíd je dokázal spojit do knihy, která jim a pohraničním lesům dokáže vzdát hold. A o to hlavně jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat