Spisovatel Zdeněk Šmíd
Každá kniha si najde svého čtenáře. To jsem takhle na chalupu vyjel s tištěnou knihou a zapomněl čtečku. A pak hledal, co budu číst. A kniha, už dva roky doma, si mne našla. Nejprve jsem zjistil, že ji tu nikdo nepřidal (a tak jsem ji přidal) a pak četl a četl. A dočetl. Smekám před autorkou. Postavila Zdeňkovi Šmídovi pomník, který tu zůstane pro nejvěrnější čtenáře a prapodivné jazykozpytce.
Zdeněk Šmíd mne zaujal písní Tam za mořem píva v rámci pořadu Lodní deník kapely Plavci, později Plavci Bochov (to, když jim jedna nejmenovaná kapela ukradla název, protože její byl anglický a doba angličtině nepřála, protože pracující by nepochopili, kdo jim to zpívá). A promluvy mezi písničkami.Později rodiče měli v knihovně Sbohem, Dicku!, Trojí čas hor (četl jsem ještě později). A pak vyšlo Proč bychom se netopili aneb vodácký průvodce pro Ofélii. Nádhera. A další a další. Každou knihu jsem snad četl (no, teď vím, že asi ne úplně každou, ale snad jen tři mi utekly, mršky).
Jásal jsem nad vtipy, dojímal se romantikou, občas pochopil i nějaký ten "intertextuální" odkaz. Ale až díky autorce jsem zjistil, že mi toho v těch knihách uteklo daleko více. To první čtení kvůli ději přehlušilo tu radost z jazyka.
Cejch dodnes považuji za nejlepší popis česko-německého potýkání v pohraničí. A pravdu mají obě strany, ale svojí. Jen v této knize se těm pravdám neobratně, lehce, staví pravda třetí - pravda lidská.
A ta je velmi podobná Čapkovské, Nepilovské, Chestertonovské, Greeneovské a Škvorecké. Pravda obyčejného života, pravda touhy, lásky, nepochopení, rvaní se se životem, pravda outsiderů. To v knize chybí, respektive to v ní je, ale není to na první čtení vidět.
A druhé, co mi chybí, je trampský pohled na svět - on v tom Zdeňkovi Šmídovi je vlastně ve všem, jenom to také není na první pohled vidět. To fanfaronství, vytahování, které je neustále shazováno, romantika, nízké potkávající se s vysokým (umění, city, ...).
Začít nový rok touto knihou - co víc si přát. Doporučuji začít číst Zdeňka Šmída a nepolevit. Ten svět možná mizí, ale aspoň mně má pořád co říct. Čím dál víc.
