"Kdyby tisíc klarinetů"

Jít do divadla v čase, kdy čtete Pratchettovy Soudné sestry (pro neznalce opis nebo přepis Mackbetha podle Pratchetta a spousta jiné švandy), navíc do Semaforu a na poslední verzi hry Kdyby tisíc klarinetů, to už je odvaha.

Stejně jako Mášrecht (postava ze Soudných seter) i pan Suchý své hry neustále aktualizuje, přepisuje, přizpůsobuje herce hře a hru hercům, až z toho přímo na místě pod rukama rodí se divadlo. A jako jsou porody do vody, porody předčasné, porody komplikované, je i rodící se kus svérázný.

Zatímco na začátku malá dívenka působí dojmem "zázračného dítěte" / cvičené opičky / roztomilého prvků (nehodící se škrtněte), na konci ta samá diriguje jazzový orchestr. Zatímco na začátku Michal Stejskal a Felix Slováček zpívají při harmonice (Mariana, nádherná vojenská písnička, která by měla zlidovět je zatlačena do pozadí paměti a přehlušen šlágry, to se nedělá – míněno pochvalně a ironicky), na konci swingují jak hlasově (Babeta, v podání Michala Stejskala aktualizovaná Tereza s nádherným baletním sólem, při kterém ani jedno oko nezůstalo suché (smíchy)), tak nástrojově (Felix Slováček na klarinet [na co jiného, že; ale scénka, kde začíná pískat s chránítkem a kde projevuje nadšení nad tím, že po sundání chránítka vyloudí zvuky, mne dostala], Michal Stejskal na trubku).

Dívčí sbor, který drze zahuláká Včera se mi zdálo z úplně jiné hry (ale je to nádherný zpěv a na těch místech, kde je, sedí jak Paroubkova slova, jak říkal ministr kultury Jandák), se plynuje promění v saxofono-pozounové trio, až vplyne do jazz-bandu, kde se ukáže, že holky na ty nástroje fakt válí.

A Molavcová se Suchým? Na začátku horkou jehlou spíchnutý nucený dialog o zázracích (ale jak taky začít a přejít k tomu, aby se samopaly proměnily v klarinety) se změní na dokonalé klaunské číslo dvou postarších "umělců", kteří ještě mají páru (zvláště 4. v republice v judu - "hlavně ať ji nevrazí facky") a před přestávkou to rozjedou - Tak abyste to věděla dokončená saxofonovým sólem.

A druhá půle postavená na osvědčených písních (již zmíněné Včera se mi zdálo, Babeta, Tereza, k tomu Je nebezpečné dotýkat se hvězd (Suchý - Molavcová) a Satchmo jako instrumentálka) vygraduje pokřikem Komedianti jedou a následným válečnickým sólem - až z toho mrazí, zvlášť v době, kdy se střílí v Sýrii, Iráku, Kyjevě, ...

Kdysi ve vzpomínkovém pořadu říkal František Ringo Čech: "Suchý je žijící klasik, chodte na něj, dokud můžete". Souhlasím a dodávám: tolik energie na rozdávání v takovém věku! Jsem dobit, děkuji a těším se na příště!

P.S.: Choďte do Semaforu!