Budapešť 2015 - Postřehy z návštěvy I.

Soutěžní dny a návštěva Citadely

   18. 7. Dopolední rozcvičení jen tak pro formu. A kolem půl jedné, v největším vedru do košile a kalhot. A ponožky a boty. Cestou k univerzitě jsem propotil i to, co nešlo. Vevnitř housle, basa a klávesy (kde zůstal klavír, piáno nebo cembalo či cimbál???!!!) ladí formu jak ze c.k. mocnářství - nejen Strauss, Liszt, ale i Brahms. Montyho čardáš to jistí.

A slova, tance, které na folklórní radost jsou příliš upjaté a na dokonalost samu příliš nedokonalé, slavná zpěvačka Zsuzana, jejímž manýrům hlas ani písně neodpovídají, ale budiž - po vynuceném skandovaném potlesku došlo i na povstání a osamocený doprovodný zpěv. Pohoštění skvělé - jen jsem neviděl maso, sýr ani salám. Jen zelenina a sladké. A něco jako džus venku v atriu, aby si ho člověk přechodem přes tepelnou a světelnou zónu zasloužil.

A místnost pro soutěž klimatizovaná - rázem o 5 °C méně, což jen vítám. Veselo, jak před maturitními zkouškami - Petr H. si podkládá monitor balíkem vod (už vidím a glosuji, jak se voda vedrem protlačí skrz špunty ven na Lucku H.), Gábina N. si stěžuje na světlo, které ji fakt svítí na stůl (vydávám to za součást svého ďábelského plánu, jak ochromit soupeře a dočkat se kýženého umístění). Atp. atd. Start přípravy - a volím strategii začít zprostředka (tabulkové pohrání si) přes konec (hromadná korespondence). Čas vychází, úkolů, které nejdou vůbec, je málo. I když k dokonalosti a spokojenosti mi chybí jedno až dvě zarovnání, zvedám minutu před koncem ruku - třeba při rovnosti bodů tento detail rozhodne. Následná konzultace odhalí další chybičku/y a uvidíme. Páté místo je také místo.

Citadela

19. 7. Szabadság-Szobor - socha na památku syna admirála Horthyho vztyčená rudou armádou na počest vítězství nad Němci a ... Horthym. Ironie osudu. Stejně jako Citadela prosazená Franz Josefem jako součást pevností, z nichž zůstala osamocena a víceméně nenáviděna jako symbol vládnoucího Rakouska. Za dikatury proletariátu Bely Kuhna sloužila jako zbrojnice. A pak už jen chátrající turistická zajímavost.








To lázně Gellért Szálló És Fürdö si na nezájem nemohou naříkat. Zatímco hostí bohatší část, ta chudší se válí na Gellért-Hegy pod Citadelou. A ráno není poznat, zda na zemi na chodníku ležící mládenec je bezdomovec, nemající kam jít, nebo yuppie, co přebral a netrefil do hotelu.

Teplota vzduchu 35 °C, to je za trest. Korektura má zpoždění - ač jsme na místě od 14 hodin, v 15 hodin po kontrole prezence se zjistí, že na flashkách není předloha. Soutěžící se rozchází na záchod, během 45 minut jsou dodány flashky se správnou předlohou. Zase je pro některé problém přehrát soubor do počítače. Nicméně vše je zdárně připraveno a začíná soutěž. Překonávám výkony z přípravy a dostávám se k 78 korekturám, což je málo, ale budiž. Na úspěšný zápis do historie to stačí. Večer už jen zoufale svačím, třídím soubory na flashce, protože v tom horku by nejen psa, ale i mne, nevyhnal.











Výlet jsem završil procházkou po Bartók Béla Utca přes park Feneketlen-Tö (prý bezedné jezero, já viděl louži, tenisové kurty a hotel) ke kostelu sv. Imre (Ciszterciek Szent Imre plébániatemplom).