neděle 31. srpna 2014

Jak Mladý svět přišel o veselý fejeton

V roce 1993 ještě vycházel Mladý svět a fejetony v něm většinou psal Rudolf Křesťan. K němu má naše rodina blízký vztah, protože jeho sousedkou byla teta mojí babičky a kdysi nám poslal jeden svůj fejeton i s dopisem. O tom ale až příště.
V tom roce otec učil na ZŠ Palmovka a jeden bystrý student zpracoval svou "humornou" příhodu s vešmi do fejetonu. Ten byl poslán do MS a právě Rudolf Křesťan jej odmítl se slovy "V Mladém světě jsou fejetony rubrikou redakční". A tak jej předkládám tady a teď:

Jak jsem si pořídil vši

žák M. Č, ZŠ Palmovka

Když si strýc pořídil psa, rodina sdílela nadšení. Když si můj dědeček pořídil včely, nadšení bylo menší, nicméně dědečka s jeho úly jsme nezavrhli.
Tento týden jsem si pořídil vši. V rodině nastalo zděšení. Nedokázal jsem čelit palebnému útoku. Na otázky "proč a kde jsem si vši pořídil" jsem mlčel a hloubavě se drbal.
Shlíželi na mou kštici bezradně a každý komentoval situaci po svém. Maminka srdceryvně, tázavě: "Jak se to mohlo stát?" Dědeček nostalgicky, nelogicky: "Ve 20. století a v srdci Evropy!" Babička nepevně, leč bojovně: " Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme, na to jsou přípravky."
Maminka prohlásila, že si myje ruce a vši odmítá. Byla dlouho v koupelně, vypotřebovala všechen Vidal Sasoon a pak se slovy: "Já tedy ne!" odešla z našeho zavšiveného bytu. Dědeček, který se nedokázal smířit s faktem, že se domácnosti nevyskytuje tak běžná věc, jako je všivák, okamžitě odjel na chalupu.
"No a my se do toho dáme!", řekla babička bojovně a jala se studovat dosažitelnou literaturu. Přečetla si o vších v naučném slovníku, v lékařské knize a přeložila si článek z National Geographic. Pak si vybrala tu nejvěrohodnější veš na mé hlavě a oba jsme ji nadšeně sledovali pod mikroskopem. Byla to patrně samička. Dočetli jsme se, že ty bývají větší. Ta moje vypadala přičinlivě a činorodě. Když jsem se nabízel, že vypočítám, kolik vyprodukuje hnid a jal se situaci matematicky rozvádět, babička se rozmáchla k pohlavku.
Samotné odvšivování probíhalo hladce. Konejšivě také působila slova tety, která se nám do telefonu svěřila, že stejným způsobem odvšivovala své vnučky plné dva měsíce.
Večer, po 12ti hodinovém postřiku, jsem si umyl hlavu. Babi se mi probírala ve vlasech s pocitem dobře vykonané práce. Nevím, co mi to napadlo - začal jsem mluvit něco v tom smyslu, že silní jedinci většinou přežívají, a babi se rozmáchla ten den již podruhé. 

Že tato invaze vší na mou hlavu byla pro mne silným zážitkem, dokazuje tento autentický záznam. Uchýlil jsem se k němu hned po ukončení akce.
Datum 17. 11. mám v kalendáři zaškrtnuto červeně a ozdobným písmem připsáno Vši.


1 komentář:

  1. Sháněla se po textu Krejčová, poslal jsem ho.
    Ď

    OdpovědětVymazat