Knihy, co jsem četl - Hlídač č. 47; Malí bohové; Ve stínu kapradiny

Hlídač číslo 47

Josef Kopta

Ani páně Haasův film, ani četba v rozhlase neobjasnili mi osud Hlídače Doušy. Při četbě člověka pořád něco rozptyluje a film - nakonec - vypovídal o něčem jiném, rozhodně ale doporučuji jej shlédnout - Haas byl velký umělec a je naší škodou, že o tom nevíme.

Samotná kniha vypovídá o osudu válečného veterána a vysloužilce, který z furiantstvi řekl devčeti Francce, aby na něj nečekala. Poznav chybu a přiznav si vinu na Francčinou smrti, vzal si její sestru Aničku. Za službu novému státu dostal trafiku v podobě hlídací boudy u trati. 

Ani týden neuplynul a už se setkal s hrobnikem Zuskou, neúspěšným sebevrahem, jehož zachránil, a "jeho" synem Ferdou. 

Po roce se Doušovi narodila druhá dcera, ale klevetnice spíše než za jeho ji měly za Ferdovu. A když ještě Ferda v noci neúspěšně usiloval o svou Aničku, aby se pak ještě neúspěšněji pokusil podruhé o Doušovu Aničku, což vyústilo ve Ferdovu sebevraždu, Douša už kráčel svému osudu vstříc. 

Sice vražda Ferdy se mu neprokázala, po deseti letech u služby ale dočasně ohluchl a chtěje si doslouziti výslužby ve své hluchotě předstíraně setrvával. Snad osud, snad zlá chvíle způsobily, že nakonec dojel na zlé řeči tuláků a zlý skutek mladého kramáře.

Psychologický román o neporozumění, touze vést obyčejný život a lidských klevetách.

Malí bohové

Terry Pratchett

Bruta je dobrý zahradník, poslušný vnuk, jehož babička naučila víře v boha Oma. 

Vorbis je nejvyšším vykonavatelem omnianske církve, jenže nevěří v boha Oma, ale v církevní řád. 

Lu Tze je dohlizitelem na to, aby dějiny probíhaly tak, jak mají. 

A bůh Om? Ta malá želvicka, kterou na zem shodil orel, aby ji dostal z krunýře, že je bůh? Ano, je to tak - bůh, jehož církev zastinila, se stal malým Bohem a je na jeho věřícím Brutovi, aby se historie neopakovala. S pomocí trošky efébské filosofie, poustevníka, Janeradovych spisu se to může podařit.

Ve stínu kapradiny

Josef Čapek

Název dokonale vystihuje téma knihy. Pokud ale čekáte idylické vyprávění o lese či lidech s lesem spojených, nedočkate se.

Rudolf Aksamit a Václav Kala jsou pytláci, kteří v návalu vzteku nad hajným, který je načapá nad čerstvě zastřeleným srncem, jej zastřelí. Od té chvíle jsou psanci, štvanci, jejichž ochranou je les. 

Ještě se na ně usměje štestí, když vykradou statek, ale od té chvíle už je čeká jen nedokonané znásilnění švadlenky Marie, jemuž zabrání statečné skautky, setkání s dobrým duchem lesa, jehož mají za blázna, střet s poustevnikem, jenž jim prorokuje rychlý konec, vražda četníka, poslední hlty vody u studánky, poslední nákup kuřiva a čokolády a pak už jen nástup četníků. 

Ruda zastřelí svou poslední oběť a je zastřelen, Václav se raději zastřelí sám. Nic víc, ale nic míň. A stejně se to čte těžko i krásně, stejně je to literárně zdařilé.

Jak Mladý svět přišel o veselý fejeton

V roce 1993 ještě vycházel Mladý svět a fejetony v něm většinou psal Rudolf Křesťan. K němu má naše rodina blízký vztah, protože jeho sousedkou byla teta mojí babičky a kdysi nám poslal jeden svůj fejeton i s dopisem. O tom ale až příště.
V tom roce otec učil na ZŠ Palmovka a jeden bystrý student zpracoval svou "humornou" příhodu s vešmi do fejetonu. Ten byl poslán do MS a právě Rudolf Křesťan jej odmítl se slovy "V Mladém světě jsou fejetony rubrikou redakční". A tak jej předkládám tady a teď:

Jak jsem si pořídil vši

žák M. Č, ZŠ Palmovka

Když si strýc pořídil psa, rodina sdílela nadšení. Když si můj dědeček pořídil včely, nadšení bylo menší, nicméně dědečka s jeho úly jsme nezavrhli.
Tento týden jsem si pořídil vši. V rodině nastalo zděšení. Nedokázal jsem čelit palebnému útoku. Na otázky "proč a kde jsem si vši pořídil" jsem mlčel a hloubavě se drbal.
Shlíželi na mou kštici bezradně a každý komentoval situaci po svém. Maminka srdceryvně, tázavě: "Jak se to mohlo stát?" Dědeček nostalgicky, nelogicky: "Ve 20. století a v srdci Evropy!" Babička nepevně, leč bojovně: " Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme, na to jsou přípravky."
Maminka prohlásila, že si myje ruce a vši odmítá. Byla dlouho v koupelně, vypotřebovala všechen Vidal Sasoon a pak se slovy: "Já tedy ne!" odešla z našeho zavšiveného bytu. Dědeček, který se nedokázal smířit s faktem, že se domácnosti nevyskytuje tak běžná věc, jako je všivák, okamžitě odjel na chalupu.
"No a my se do toho dáme!", řekla babička bojovně a jala se studovat dosažitelnou literaturu. Přečetla si o vších v naučném slovníku, v lékařské knize a přeložila si článek z National Geographic. Pak si vybrala tu nejvěrohodnější veš na mé hlavě a oba jsme ji nadšeně sledovali pod mikroskopem. Byla to patrně samička. Dočetli jsme se, že ty bývají větší. Ta moje vypadala přičinlivě a činorodě. Když jsem se nabízel, že vypočítám, kolik vyprodukuje hnid a jal se situaci matematicky rozvádět, babička se rozmáchla k pohlavku.
Samotné odvšivování probíhalo hladce. Konejšivě také působila slova tety, která se nám do telefonu svěřila, že stejným způsobem odvšivovala své vnučky plné dva měsíce.
Večer, po 12ti hodinovém postřiku, jsem si umyl hlavu. Babi se mi probírala ve vlasech s pocitem dobře vykonané práce. Nevím, co mi to napadlo - začal jsem mluvit něco v tom smyslu, že silní jedinci většinou přežívají, a babi se rozmáchla ten den již podruhé. 

Že tato invaze vší na mou hlavu byla pro mne silným zážitkem, dokazuje tento autentický záznam. Uchýlil jsem se k němu hned po ukončení akce.
Datum 17. 11. mám v kalendáři zaškrtnuto červeně a ozdobným písmem připsáno Vši.

článek vyšel ve zkrácené úpravě v Těsnopisných Rozhledech před pár lety. Přestože už dnes existují Microsoft Office 2013, snad ještě někomu k něčemu bude.

Textové editory, procesory a formáty textových souborů

Mnozí kolegové a mnohé kolegyně, stejně jako odhadem 75 % studentů, si bez Wordu nedokáží představit přepis textu do počítače. Bohužel „každá sranda něco stojí“ a pořídit si legálně aspoň Word znamená najít příslušný obchod a zakoupit licenci Microsoft Office 2007. Ta nejlevnější licence (pro studenty a domácí využití) obsahující kromě textového procesoru Word tabulkový kalkulátor Excel a prezentační program PowerPoint stojí 1300 Kč, ovšem pro profesionální využití stojí nejméně 9 500 Kč, přičemž samotný Word 2007 stojí 6 900 Kč.

Nelegální pořízení, které má většina pro domácí použití, doporučovat nemohu a ani nechci, proto se chci zmínit o alternativách a porovnat je, co umí nebo neumí oproti „klasickému Wordu“. Třeba někoho přesvědčím.

Na začátku každé práce by měla být představa očekávaného výstupu. Na začátku zpracování textu na počítači by měla být volba mezi textovými editory a procesory, mezi prostým zápisem textu a mezi jeho pokročilejší úpravou.

Textový editor

Textový editor je program umožňující tvořit a/nebo upravovat prostý text bez formátování.

Jeho největší předností je obsazené místo na datovém nosiči, resp. jeho omezenost – každý znak zabírá pouze 1 byte s jedinou výjimkou – na konec řádky historicky Windows (ostatní operační systémy používají jeden byte) používá značky dvě – konec řádky (LF) a návrat vozíku (CR).

Poznámkový blok

Operační systém Windows nabízí textový editor Notepad, v české verzi nazvaný Poznámkový blok. Umožňuje přes nabídku Formát – Písmo zvolit typ písma a jeho velikost, jde ale jen o zobrazení na obrazovce. Můžete v něm přepínat mezi zobrazením odstavců zalomených na šířku otevřeného okna nebo nezalomených a zobrazených jako řádku (Formát – Zalamování řádků). Má dostupnou funkci Najít a Nahradit (Úpravy) i s příslušnými klávesovými zkratkami (Ctrl + F, resp. Ctrl + H). Nefunguje klávesová zkratka pro pohyb po odstavcích Ctrl a šipky dolů/nahoru.

EditPad

Jiným vhodným textovým editorem je EditPad Classic (stažitelný přes stránky http://www.editapadclassic.com), v němž je možné mít otevřeno více souborů a přecházet mezi nimi klávesou F6 či Shift+F6 v obráceném pořadí. Umožňuje pro zobrazení přednastavit barvu pozadí (Options – Preferences – Color), font písma (Options – Preferences – Font), k dispozici je rozsáhlá a bohatá nabídka Najít a nahradit text (Edit – Find and Replace nebo obvyklé Ctrl + F). Mezi zobrazením odstavců zalomených nebo zobrazených jako řádek se přepíná buď přes Options – Break lines nebo klávesovou zkratkou Ctrl + B. Pohyb po odstavcích klávesovými zkratkami funguje. Označené bloky umí převést na velká/malá písmena nebo text s velkými písmeny na začátku slov (Convert – To Uppercase, To Lowercase, To Tittle), nahradit tabulátory mezerami nebo mezery tabulátorem (Convert – Tabs -> Spaces, resp. Spaces -> Tabs).

EditPad je tzv. postcardware, což znamená pro nekomerční použití zdarma a za jeho používání byste měli poslat pohlednici autorovi, kterým je Jan Goyvaerts.

PSPad

Nejpoužívanějším textovým editorem mimo Poznámkového bloku je asi PSPad (dostupný jako freeware ze stránek http://www.pspad.com), který se hodí programátorům – umí zvýraznit klíčová slova, kontrolovat syntaxi některých programovacích jazyků.

Textový procesor

Textový procesor je program, který umí zpracovávat text podle požadavků uživatele, dokáže formátovat styly, odstavce, umožňuje vkládat objekty (tabulky, obrázky, grafy, vývojové diagramy, zvuky, apod.). Většina uživatelů od něj vyžaduje vlastnost WYSIWYG (anglický akronym What You See Is What You Get znamená „co na obrazovce, to v tisku“). Pravděpodobně prvními textovými procesory typu WYSIWYG byli Microsoft Word v roce 1983 a MacWrite na počítači Apple Macintosh v roce 1984.

Kromě již zmíněného programu Word, součásti balíku Microsoft Office, existuje „konkurenční balík“ OpenOffice.org (www.openoffice.cz, nejrozšířenější kancelářský balík s instalacemi pro většinu operačních systémů) s textovým procesorem Writer nebo textový procesor AbiWord (http://www.abisource.com, s licencí GNU Free Software, existují jeho verze pro Windows, Linux). Pouze pro operační systém Linux existují kancelářské balíky KOffice a GNOME Office. Především OpenOffice.org a AbiWord doporučuji vyzkoušet. OpenOffice.org představuje plnohodnotnou alternativu Microsoft Office zdarma, AbiWord je rychlý textový procesor umožňující práci se styly.

Formáty textových souborů

Abychom si mohli textové soubory vyměňovat a předávat elektronickou poštou či na nosiči dat, musíme najít nějakou společnou řeč – formát textových souborů. Pro studenty/ky i pro učitele/ky by nemělo být problémem (ale je) zorientovat se v nejpoužívanějších formátech, umět převádět mezi nimi a vědět, který formát se hodí pro kterou příležitost.

TXT

Nejjednodušším formátem je txt, v němž je text neformátovaný. Je výchozím formátem pro textové editory, umí jej ale i všechny textové procesory.

RTF

Druhým užitečným formátem je RTF, zkratka znamenající Rich Text Format, který vznikl z dílny Microsoft v roce 1987 a umožňuje přenos souborů mezi různými textovými procesory fungujícími v různých operačních systémech. Je čitelný i v náhledu, obsahuje formátovací pokyny v čitelné podobě. Přestože není standardem, umí jej číst i vytvořit snad všechny textové procesory.

ODF

Dlouhou dobu nebyl žádný formát mezinárodně uznaným standardem pro přenos dat. Až tvůrci OpenOffice.org ve snaze takový standard prosadit navrhli formát ODF (Open Document File), který byl v květnu 2006 uznán mezinárodním standardem pod značkou ISO/IEC 26300. Zahrnuje v sobě formát textových souborů (ODT – Open Document Text), tabulkových souborů (ODS – Open Document Spreadsheet), prezentací (ODP – Open Document Presentation) a další, včetně šablon. Platí, že většina současných kancelářských balíků s ním umí pracovat.

OpenXML

Microsoft se cítil zaskočen, protože dlouhou dobu jeho formát DOC byl nepsaným standardem. Zároveň ale Microsoft nikomu nebyl ochoten poskytnout technické údaje a některá nastavení jiné textové procesory nezvládaly. Namísto převzetí formátu ODF navrhl svůj formát OpenXML a pod hrozbou jeho nepřijetí poskytl i všechny technické údaje ke starším formátům DOC. Od dubna 2008 je tedy i formát OpenXML (výchozí formát Office 2007 s příponami DOCX, XLSX, PPTX, atd.) mezinárodním standardem ISO/IEC 29500.

PDF

A do třetice formát PDF společnosti Adobe se několik let používal pro prohlížení dokumentů (např. návodů, učebnic, reklamních letáků, apod.), které není třeba upravovat a které vypadají ve všech počítačích, na všech operačních systémech stejně. 1. července 2008 byl tento formát přijat za standard ISO 32000-1:2008.

Převody mezi formáty OpenXML a ODF

Dva standardizované formáty souborů kancelářských balíků znamenají, že oba hlavní aktéři – Microsoft Office a OpenOffice.org se začaly uznávat a je možné soubory jednoho otevírat i ve druhém balíku (od verzí Office 2007, Second Edition a OpenOffice.org 3.0). Bohužel druhý krok – možnost ukládat v obou formátech nezávisle na druhu – zatím nebyl dokončen a oba „kohouti“ preferují svůj výchozí formát. Obojí – otevírat i ukládat ve formátu OpenXML i ODF umožňuje třetí textový procesor AbiWord.

Chcete-li pracovat s novým formátem OpenXML ve starší verzi Office 2003, musíte doinstalovat FileFormatConverters.exe, dostupný ze stránek office.microsoft.com. Pro otevření nebo ukládání souboru ve formátu ODF lze stáhnout a nainstalovat rozšíření odp-1.2-bin-windows-en-US.exe ze stránek http://www.sun.com/software/star/odf_plugin/. Toto rozšíření funguje i pro Office 2007.

Vytváření souborů ve formátu PDF

Jak již bylo řečeno, formát PDF zaručuje, že na všech počítačích, ve všech operačních systémech bude dokument zobrazen stejně. Soubory ve formátu PDF vytvářejí produkty Adobe, které se používají k profesionálním úpravám textu. Tomu odpovídá i cena. Existuje alternativa, umožňující vytváření souborů v tomto formátu, i když je nemůžeme upravovat.

První možností je využít internet, například stránky http://www.inpdf.cz, které umožní nahrát soubor v určitém formátu (namátkou RTF, DOC, ale i JPG) a ten je převeden do formátu PDF. Druhou možností je využít OpenOffice.org, který umožňuje export do PDF. A poslední možností je doinstalovat program, který umožní přes tisk vytvoření PDF souboru. Namísto ukládání souboru zadáte tisk a namísto tiskárny vyberete příslušný „překlad“ do PDF. Tyto programy (freeware) najdete na stránkách http://www.CutePDF.com (program CutePDF Writer) nebo http://www.pdfforge.org (program PDFCreator).

"Kdyby tisíc klarinetů"

Jít do divadla v čase, kdy čtete Pratchettovy Soudné sestry (pro neznalce opis nebo přepis Mackbetha podle Pratchetta a spousta jiné švandy), navíc do Semaforu a na poslední verzi hry Kdyby tisíc klarinetů, to už je odvaha.

Stejně jako Mášrecht (postava ze Soudných seter) i pan Suchý své hry neustále aktualizuje, přepisuje, přizpůsobuje herce hře a hru hercům, až z toho přímo na místě pod rukama rodí se divadlo. A jako jsou porody do vody, porody předčasné, porody komplikované, je i rodící se kus svérázný.

Zatímco na začátku malá dívenka působí dojmem "zázračného dítěte" / cvičené opičky / roztomilého prvků (nehodící se škrtněte), na konci ta samá diriguje jazzový orchestr. Zatímco na začátku Michal Stejskal a Felix Slováček zpívají při harmonice (Mariana, nádherná vojenská písnička, která by měla zlidovět je zatlačena do pozadí paměti a přehlušen šlágry, to se nedělá – míněno pochvalně a ironicky), na konci swingují jak hlasově (Babeta, v podání Michala Stejskala aktualizovaná Tereza s nádherným baletním sólem, při kterém ani jedno oko nezůstalo suché (smíchy)), tak nástrojově (Felix Slováček na klarinet [na co jiného, že; ale scénka, kde začíná pískat s chránítkem a kde projevuje nadšení nad tím, že po sundání chránítka vyloudí zvuky, mne dostala], Michal Stejskal na trubku).

Dívčí sbor, který drze zahuláká Včera se mi zdálo z úplně jiné hry (ale je to nádherný zpěv a na těch místech, kde je, sedí jak Paroubkova slova, jak říkal ministr kultury Jandák), se plynuje promění v saxofono-pozounové trio, až vplyne do jazz-bandu, kde se ukáže, že holky na ty nástroje fakt válí.

A Molavcová se Suchým? Na začátku horkou jehlou spíchnutý nucený dialog o zázracích (ale jak taky začít a přejít k tomu, aby se samopaly proměnily v klarinety) se změní na dokonalé klaunské číslo dvou postarších "umělců", kteří ještě mají páru (zvláště 4. v republice v judu - "hlavně ať ji nevrazí facky") a před přestávkou to rozjedou - Tak abyste to věděla dokončená saxofonovým sólem.

A druhá půle postavená na osvědčených písních (již zmíněné Včera se mi zdálo, Babeta, Tereza, k tomu Je nebezpečné dotýkat se hvězd (Suchý - Molavcová) a Satchmo jako instrumentálka) vygraduje pokřikem Komedianti jedou a následným válečnickým sólem - až z toho mrazí, zvlášť v době, kdy se střílí v Sýrii, Iráku, Kyjevě, ...

Kdysi ve vzpomínkovém pořadu říkal František Ringo Čech: "Suchý je žijící klasik, chodte na něj, dokud můžete". Souhlasím a dodávám: tolik energie na rozdávání v takovém věku! Jsem dobit, děkuji a těším se na příště!

P.S.: Choďte do Semaforu!

... že kroužkovaní ptáci zpívají ...

"A pověz mi, jak lámeš mříž, 

co uděláš, když nevěříš, 

 že kroužkovaní ptáci zpívají, 

 oni hvízdají a pyšní jsou, 

že létat mohou nad tebou 

a na zemi ti z ruky zobají."

Robert Křesťan, Až uslyším hvízdání

Až uslyším hvízdání na Ty trubko, sice s novou sestavou, ale originálním zvukem

Na začátku září jsme táhli lesem, hledali houby a větrali hlavu, když jsem na zemi našel "jenom trocha peří", ale ne od vrabce a už vůbec ne sazí, jak píše Josef Kainar.

 Nohou jsem obrátil ten chomáš peří a kůstek, pod ním vypasený pavouk křižák (dobré 2 cm velký) pelášil do bezpečí tak rychle, že jsem ho nestihl vyfotit. A koukám - na noze kroužek. "No jo, to je škoda tu nechat a nedozvědět se víc," pomyslel jsem si. Brácha přes papírový kapesník zlomil nohu a sundal kroužek, já ho zastrčil do bundy a šlo se dál.

 Někdy později jsem začal hledat adresu na kroužkování, ale našel jsem nejdříve nějakou divnou
(birdringczp@volny.cz), takže zpráva se vrátila nedoručena. Až z adresy krouzkovaci_stanice@nm.cz přišla následující zpráva:

Takže chudák malý krahujec si ani moc neužil. Tak na jednu stranu aspoň vím, že kroužkování funguje, na druhou si nejsem jist, jestli ho z hnízda nevysunuly pro kontakt s člověkem.