Trojí čas hor

 Nádhera.

Hory ve třech příbězích, láska ve třech příbězích, snaha vzepřít se svému osudu ve třech příbězích. 

V Pověsti o Hannesovi neznaboh Hannes místo do kostela zamíří do lesa, kde potká víly, tančí s nimi a podle pověsti, když vydržel, má jednu za ženu a ostatní má zabít. Jenže Hannes je duše hodná, i když nebohabojná, tak se vzepřel a s vílou odešel do lesa - a tím se z něj stal nesmrtelník a z víly smrtelnice. Odpírat osudu a obětovat se  lásce je možné v pohádce, v pověsti už to znamená zkázu - lásku ztratil (víla zemřela během roku) a osud ho dohnal - po návratu do vesnice uběhlo už nejméně 60 let, nikdo nic nepamatuje, jen jeho dcera - osamocená - zemřela před pár lety, stará a opuštěná. Hannes se nakonec utopí, odevzdá smrti, která jej přijme. 

U Kataríny to samé, možná stejně, možná více tragické. Konec konců je to balada. Cikánky hledají záchranu před zimou v horách, kam nepatří, a i když zachrání babička syna hospodáře, stejně jsou viděny jako cizí. A ve městě Katarína románkem se studentem překročí hranice, když navíc uteče s penězi a pak se s nimi vrátí - je rozhodnuto: přijde o uši. Sice ji hodná bylinkářka zachrání, jenže Katarína město prokleje a to pak shoří i s hodnou bylinkářkou. Katarína se sice bez uší vrátí ke svým, ale život z ní utekl.

Poslední Příběh zapomenutého fořta připomíná spisovatele Šumavy Karla Klostermanna a Zdeněk Šmíd je mu důstojným nástupcem. Romantika, osud, hory, člověk a láska - to mají ty příběhy společné. A ten poslední naznačuje smíření, vyrovnání se s osudem. Za mne je nejsilnější moment, kdy tři dřevaři, kteří svého fořta nemusí, ho jdou zachránit, protože tak to má být. 

A jen fořt Václav se chtěl vzepřít, ale i naplnit osud, a možná dokázal nejvíc. Člověk je člověk, ale hory tu jsou a budou dál, stejně jako příroda; bude se měnit, ale bude tu - snad - pořád dál. Jsem rád, že si pro sebe znovuobjevují Zdeňka Šmída, protože i přes jazyk, přes netechničnost doby, ty knihy přežívají stejně, jako přetrvávají knihy Karla Klostermanna a Adalberta Stiftera, knihy hor a jejich lidí.

Sbohem, Dicku!

Já jsem asi kdysi četl jinou knihu. A jinou knihu, než čtenáři na databázeknih. Dokonce i jinou oproti paní Lederbauchové, co napsala o Zdeňku Šmídovi krásnou knížku.

Na to, že je to prvotina, je to velmi vyzrálé dílo. Žádný budovatelský román, ale sonda do duše pohraničí. Romantická, zasněná (vložené přírodní promluvy jsou básní v próze). U některých vět jsem se smál nahlas.

Ano, motiv navrátilce z emigrace je možná poplatný době, ale spíš v tom, že byl Čochtan vězněn za v podstatě ne-zločin. Odešel do světa, protože už tu nemohl vydržet - tramp, svobodný člověk, ale ve světě našel i svou nesvobodu. Chyběli mu ti lidé odsud. 

Ano, promluvy polesného jsou přespříliš popisné, ale tím vytvářejí skvělý kontrast k lesním dělníkům. Jeden z mála "úředníků", který ví, koho má pod sebou a jak s nim vyjít.

Dívka, na kterou se Čochtan, hlavní postava knihy, dřevorubec a romantik, chytí, je děvče povětrné, na které se chytá i někdo jiný. A v okamžiku, kdy se s tím Čochtan smíří, Margita mizí. A jeden z těch, co mu lezli do zelí, Povala snad pochopil, že když už není schopen své pocity říci ženě, má nového kamaráda. I když zčásti může za jeho neštěstí (nebo štěstí?). 

A i trampský moment se tam mihnul - osada Rawhide opravdu existovala, jenom asi malinko jinde a jiná. Už se těším na další knížky. Romantikům nazdar!

Tak ještě jednou a pomalu: parta dřevařů těžících dřevo někde v západním pohraničí, žije své jednoduché a přitom složité životy. Hajný je starý muž, který po vytažení jelena ze studny, ho vidí všude a ve všem (že mu jde poděkovat), až se toho chytí i jeden z dřevařů a hajný se zblázní. Jenže to je jedno - jako představitel staých dob, dob, co pamatují Němce, do doby 60. let nepatří.

Další dřevař, obyčejný Cikán, i když to tak naplno nezazní, má raději koně než lidi, ale má recht. Nicméně i s těmi lidmi umí vyjít stejně dobře jako s lidmi.

A hlavní postava - Čochtan se svým trampským alter-egem Dickem - se trápí svou kriminální minulostí, která je ale v pohraničí každému jedno. Zároveň touží po nějakém děvčeti, chtěl jsem napsat lepším, ale jsme v pohraničí a kromě ženy kamaráda, na kterou to také zkusí, naštěstí nenásilně a neúspěšně, tu moc žen není. A když sem uteče z Ostravy Margita, je na problém zaděláno.

Další lesák Podvala má ženu a dítě - slabomyslné v ústavu. A neví si rady, neví, čí je to vina, je-li to vůbec vina. Tak si občas za Margitou zajde pro trochu lidského tepla, které nepřipomíná a nevyčítá.

Jenže o děj v téhle knížce tolik nejde, takové životy v té době žilo mnoho lidí. Jenom Zdeněk Šmíd je dokázal spojit do knihy, která jim a pohraničním lesům dokáže vzdát hold. A o to hlavně jde.

Spisovatel Zdeněk Šmíd

Ladislava Lederbuchová

Každá kniha si najde svého čtenáře. To jsem takhle na chalupu vyjel s tištěnou knihou a zapomněl čtečku. A pak hledal, co budu číst. A kniha, už dva roky doma, si mne našla. Nejprve jsem zjistil, že ji tu nikdo nepřidal (a tak jsem ji přidal) a pak četl a četl. A dočetl. Smekám před autorkou. Postavila Zdeňkovi Šmídovi pomník, který tu zůstane pro nejvěrnější čtenáře a prapodivné jazykozpytce.

Zdeněk Šmíd mne zaujal písní Tam za mořem píva v rámci pořadu Lodní deník kapely Plavci, později Plavci Bochov (to, když jim jedna nejmenovaná kapela ukradla název, protože její byl anglický a doba angličtině nepřála, protože pracující by nepochopili, kdo jim to zpívá). A promluvy mezi písničkami.
Později rodiče měli v knihovně Sbohem, Dicku!, Trojí čas hor (četl jsem ještě později). A pak vyšlo Proč bychom se netopili aneb vodácký průvodce pro Ofélii. Nádhera. A další a další. Každou knihu jsem snad četl (no, teď vím, že asi ne úplně každou, ale snad jen tři mi utekly, mršky).
Jásal jsem nad vtipy, dojímal se romantikou, občas pochopil i nějaký ten "intertextuální" odkaz. Ale až díky autorce jsem zjistil, že mi toho v těch knihách uteklo daleko více. To první čtení kvůli ději přehlušilo tu radost z jazyka.
Cejch dodnes považuji za nejlepší popis česko-německého potýkání v pohraničí. A pravdu mají obě strany, ale svojí. Jen v této knize se těm pravdám neobratně, lehce, staví pravda třetí - pravda lidská.
A ta je velmi podobná Čapkovské, Nepilovské, Chestertonovské, Greeneovské a Škvorecké. Pravda obyčejného života, pravda touhy, lásky, nepochopení, rvaní se se životem, pravda outsiderů. To v knize chybí, respektive to v ní je, ale není to na první čtení vidět.
A druhé, co mi chybí, je trampský pohled na svět - on v tom Zdeňkovi Šmídovi je vlastně ve všem, jenom to také není na první pohled vidět. To fanfaronství, vytahování, které je neustále shazováno, romantika, nízké potkávající se s vysokým (umění, city, ...).
Začít nový rok touto knihou - co víc si přát. Doporučuji začít číst Zdeňka Šmída a nepolevit. Ten svět možná mizí, ale aspoň mně má pořád co říct. Čím dál víc.

https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/zdenek-smid-741

Epy De Mye - tak trochu jiný folk

Když před více jak rokem vyšla Kotlina a mnozí o ni psali jako o zjevení na folkové scéně, neodolal jsem. A oprávněně - ne proto, že Kotlina dostala žánrového Anděla (za folk a country), ne pro ty recenze, ale pro spojení hudby, slova, historie. A to novodobé.
Ať mi military country Taxmenů i Greenhorns promine, v Epy De Myi je toho víc - nejen úcta k lidem, co položili za svou pravdu a za naši svobodu život, ale i pokora před zákruty historie a pochybnosti nad vlastní "odvahou" či "zbabělostí".
Od první světové (legie si přímo volají po citlivém zpracování  po novu) přes druhou světovou a procesy po únoru 1948 po Jana Palacha. Díky nim si člověk uvědomuje i jiný než nacionalistický význam slova národ, svoboda, spravedlnost, právo.
Na koncertech (pro mne naposledy v Malostranské besedě 15. ledna 2017 i s hosty) se mezi písně z Kotliny citlivě zapojují někdejší "hity" pčedkotlinovské Epy De Mye - Lovci Amorů, Opustíme vzory, Ženy mužů, ...
Joj, to je muzika.
Zadělali si na problém - veškerá další tvorba bude posuzována touto deskou. Prozatím nové skladby naznačují, že "podlejzat laťku" se nechystají.
Webové stránky Epy De Mye

Budapešť 2015 - Postřehy z návštěvy I.

Soutěžní dny a návštěva Citadely

   18. 7. Dopolední rozcvičení jen tak pro formu. A kolem půl jedné, v největším vedru do košile a kalhot. A ponožky a boty. Cestou k univerzitě jsem propotil i to, co nešlo. Vevnitř housle, basa a klávesy (kde zůstal klavír, piáno nebo cembalo či cimbál???!!!) ladí formu jak ze c.k. mocnářství - nejen Strauss, Liszt, ale i Brahms. Montyho čardáš to jistí.

A slova, tance, které na folklórní radost jsou příliš upjaté a na dokonalost samu příliš nedokonalé, slavná zpěvačka Zsuzana, jejímž manýrům hlas ani písně neodpovídají, ale budiž - po vynuceném skandovaném potlesku došlo i na povstání a osamocený doprovodný zpěv. Pohoštění skvělé - jen jsem neviděl maso, sýr ani salám. Jen zelenina a sladké. A něco jako džus venku v atriu, aby si ho člověk přechodem přes tepelnou a světelnou zónu zasloužil.

A místnost pro soutěž klimatizovaná - rázem o 5 °C méně, což jen vítám. Veselo, jak před maturitními zkouškami - Petr H. si podkládá monitor balíkem vod (už vidím a glosuji, jak se voda vedrem protlačí skrz špunty ven na Lucku H.), Gábina N. si stěžuje na světlo, které ji fakt svítí na stůl (vydávám to za součást svého ďábelského plánu, jak ochromit soupeře a dočkat se kýženého umístění). Atp. atd. Start přípravy - a volím strategii začít zprostředka (tabulkové pohrání si) přes konec (hromadná korespondence). Čas vychází, úkolů, které nejdou vůbec, je málo. I když k dokonalosti a spokojenosti mi chybí jedno až dvě zarovnání, zvedám minutu před koncem ruku - třeba při rovnosti bodů tento detail rozhodne. Následná konzultace odhalí další chybičku/y a uvidíme. Páté místo je také místo.

Citadela

19. 7. Szabadság-Szobor - socha na památku syna admirála Horthyho vztyčená rudou armádou na počest vítězství nad Němci a ... Horthym. Ironie osudu. Stejně jako Citadela prosazená Franz Josefem jako součást pevností, z nichž zůstala osamocena a víceméně nenáviděna jako symbol vládnoucího Rakouska. Za dikatury proletariátu Bely Kuhna sloužila jako zbrojnice. A pak už jen chátrající turistická zajímavost.








To lázně Gellért Szálló És Fürdö si na nezájem nemohou naříkat. Zatímco hostí bohatší část, ta chudší se válí na Gellért-Hegy pod Citadelou. A ráno není poznat, zda na zemi na chodníku ležící mládenec je bezdomovec, nemající kam jít, nebo yuppie, co přebral a netrefil do hotelu.

Teplota vzduchu 35 °C, to je za trest. Korektura má zpoždění - ač jsme na místě od 14 hodin, v 15 hodin po kontrole prezence se zjistí, že na flashkách není předloha. Soutěžící se rozchází na záchod, během 45 minut jsou dodány flashky se správnou předlohou. Zase je pro některé problém přehrát soubor do počítače. Nicméně vše je zdárně připraveno a začíná soutěž. Překonávám výkony z přípravy a dostávám se k 78 korekturám, což je málo, ale budiž. Na úspěšný zápis do historie to stačí. Večer už jen zoufale svačím, třídím soubory na flashce, protože v tom horku by nejen psa, ale i mne, nevyhnal.











Výlet jsem završil procházkou po Bartók Béla Utca přes park Feneketlen-Tö (prý bezedné jezero, já viděl louži, tenisové kurty a hotel) ke kostelu sv. Imre (Ciszterciek Szent Imre plébániatemplom).

Knihy, co jsem četl - Hlídač č. 47; Malí bohové; Ve stínu kapradiny

Hlídač číslo 47

Josef Kopta

Ani páně Haasův film, ani četba v rozhlase neobjasnili mi osud Hlídače Doušy. Při četbě člověka pořád něco rozptyluje a film - nakonec - vypovídal o něčem jiném, rozhodně ale doporučuji jej shlédnout - Haas byl velký umělec a je naší škodou, že o tom nevíme.

Samotná kniha vypovídá o osudu válečného veterána a vysloužilce, který z furiantstvi řekl devčeti Francce, aby na něj nečekala. Poznav chybu a přiznav si vinu na Francčinou smrti, vzal si její sestru Aničku. Za službu novému státu dostal trafiku v podobě hlídací boudy u trati. 

Ani týden neuplynul a už se setkal s hrobnikem Zuskou, neúspěšným sebevrahem, jehož zachránil, a "jeho" synem Ferdou. 

Po roce se Doušovi narodila druhá dcera, ale klevetnice spíše než za jeho ji měly za Ferdovu. A když ještě Ferda v noci neúspěšně usiloval o svou Aničku, aby se pak ještě neúspěšněji pokusil podruhé o Doušovu Aničku, což vyústilo ve Ferdovu sebevraždu, Douša už kráčel svému osudu vstříc. 

Sice vražda Ferdy se mu neprokázala, po deseti letech u služby ale dočasně ohluchl a chtěje si doslouziti výslužby ve své hluchotě předstíraně setrvával. Snad osud, snad zlá chvíle způsobily, že nakonec dojel na zlé řeči tuláků a zlý skutek mladého kramáře.

Psychologický román o neporozumění, touze vést obyčejný život a lidských klevetách.

Malí bohové

Terry Pratchett

Bruta je dobrý zahradník, poslušný vnuk, jehož babička naučila víře v boha Oma. 

Vorbis je nejvyšším vykonavatelem omnianske církve, jenže nevěří v boha Oma, ale v církevní řád. 

Lu Tze je dohlizitelem na to, aby dějiny probíhaly tak, jak mají. 

A bůh Om? Ta malá želvicka, kterou na zem shodil orel, aby ji dostal z krunýře, že je bůh? Ano, je to tak - bůh, jehož církev zastinila, se stal malým Bohem a je na jeho věřícím Brutovi, aby se historie neopakovala. S pomocí trošky efébské filosofie, poustevníka, Janeradovych spisu se to může podařit.

Ve stínu kapradiny

Josef Čapek

Název dokonale vystihuje téma knihy. Pokud ale čekáte idylické vyprávění o lese či lidech s lesem spojených, nedočkate se.

Rudolf Aksamit a Václav Kala jsou pytláci, kteří v návalu vzteku nad hajným, který je načapá nad čerstvě zastřeleným srncem, jej zastřelí. Od té chvíle jsou psanci, štvanci, jejichž ochranou je les. 

Ještě se na ně usměje štestí, když vykradou statek, ale od té chvíle už je čeká jen nedokonané znásilnění švadlenky Marie, jemuž zabrání statečné skautky, setkání s dobrým duchem lesa, jehož mají za blázna, střet s poustevnikem, jenž jim prorokuje rychlý konec, vražda četníka, poslední hlty vody u studánky, poslední nákup kuřiva a čokolády a pak už jen nástup četníků. 

Ruda zastřelí svou poslední oběť a je zastřelen, Václav se raději zastřelí sám. Nic víc, ale nic míň. A stejně se to čte těžko i krásně, stejně je to literárně zdařilé.

Jak Mladý svět přišel o veselý fejeton

V roce 1993 ještě vycházel Mladý svět a fejetony v něm většinou psal Rudolf Křesťan. K němu má naše rodina blízký vztah, protože jeho sousedkou byla teta mojí babičky a kdysi nám poslal jeden svůj fejeton i s dopisem. O tom ale až příště.
V tom roce otec učil na ZŠ Palmovka a jeden bystrý student zpracoval svou "humornou" příhodu s vešmi do fejetonu. Ten byl poslán do MS a právě Rudolf Křesťan jej odmítl se slovy "V Mladém světě jsou fejetony rubrikou redakční". A tak jej předkládám tady a teď:

Jak jsem si pořídil vši

žák M. Č, ZŠ Palmovka

Když si strýc pořídil psa, rodina sdílela nadšení. Když si můj dědeček pořídil včely, nadšení bylo menší, nicméně dědečka s jeho úly jsme nezavrhli.
Tento týden jsem si pořídil vši. V rodině nastalo zděšení. Nedokázal jsem čelit palebnému útoku. Na otázky "proč a kde jsem si vši pořídil" jsem mlčel a hloubavě se drbal.
Shlíželi na mou kštici bezradně a každý komentoval situaci po svém. Maminka srdceryvně, tázavě: "Jak se to mohlo stát?" Dědeček nostalgicky, nelogicky: "Ve 20. století a v srdci Evropy!" Babička nepevně, leč bojovně: " Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme, na to jsou přípravky."
Maminka prohlásila, že si myje ruce a vši odmítá. Byla dlouho v koupelně, vypotřebovala všechen Vidal Sasoon a pak se slovy: "Já tedy ne!" odešla z našeho zavšiveného bytu. Dědeček, který se nedokázal smířit s faktem, že se domácnosti nevyskytuje tak běžná věc, jako je všivák, okamžitě odjel na chalupu.
"No a my se do toho dáme!", řekla babička bojovně a jala se studovat dosažitelnou literaturu. Přečetla si o vších v naučném slovníku, v lékařské knize a přeložila si článek z National Geographic. Pak si vybrala tu nejvěrohodnější veš na mé hlavě a oba jsme ji nadšeně sledovali pod mikroskopem. Byla to patrně samička. Dočetli jsme se, že ty bývají větší. Ta moje vypadala přičinlivě a činorodě. Když jsem se nabízel, že vypočítám, kolik vyprodukuje hnid a jal se situaci matematicky rozvádět, babička se rozmáchla k pohlavku.
Samotné odvšivování probíhalo hladce. Konejšivě také působila slova tety, která se nám do telefonu svěřila, že stejným způsobem odvšivovala své vnučky plné dva měsíce.
Večer, po 12ti hodinovém postřiku, jsem si umyl hlavu. Babi se mi probírala ve vlasech s pocitem dobře vykonané práce. Nevím, co mi to napadlo - začal jsem mluvit něco v tom smyslu, že silní jedinci většinou přežívají, a babi se rozmáchla ten den již podruhé. 

Že tato invaze vší na mou hlavu byla pro mne silným zážitkem, dokazuje tento autentický záznam. Uchýlil jsem se k němu hned po ukončení akce.
Datum 17. 11. mám v kalendáři zaškrtnuto červeně a ozdobným písmem připsáno Vši.

článek vyšel ve zkrácené úpravě v Těsnopisných Rozhledech před pár lety. Přestože už dnes existují Microsoft Office 2013, snad ještě někomu k něčemu bude.

Textové editory, procesory a formáty textových souborů

Mnozí kolegové a mnohé kolegyně, stejně jako odhadem 75 % studentů, si bez Wordu nedokáží představit přepis textu do počítače. Bohužel „každá sranda něco stojí“ a pořídit si legálně aspoň Word znamená najít příslušný obchod a zakoupit licenci Microsoft Office 2007. Ta nejlevnější licence (pro studenty a domácí využití) obsahující kromě textového procesoru Word tabulkový kalkulátor Excel a prezentační program PowerPoint stojí 1300 Kč, ovšem pro profesionální využití stojí nejméně 9 500 Kč, přičemž samotný Word 2007 stojí 6 900 Kč.

Nelegální pořízení, které má většina pro domácí použití, doporučovat nemohu a ani nechci, proto se chci zmínit o alternativách a porovnat je, co umí nebo neumí oproti „klasickému Wordu“. Třeba někoho přesvědčím.

Na začátku každé práce by měla být představa očekávaného výstupu. Na začátku zpracování textu na počítači by měla být volba mezi textovými editory a procesory, mezi prostým zápisem textu a mezi jeho pokročilejší úpravou.

Textový editor

Textový editor je program umožňující tvořit a/nebo upravovat prostý text bez formátování.

Jeho největší předností je obsazené místo na datovém nosiči, resp. jeho omezenost – každý znak zabírá pouze 1 byte s jedinou výjimkou – na konec řádky historicky Windows (ostatní operační systémy používají jeden byte) používá značky dvě – konec řádky (LF) a návrat vozíku (CR).

Poznámkový blok

Operační systém Windows nabízí textový editor Notepad, v české verzi nazvaný Poznámkový blok. Umožňuje přes nabídku Formát – Písmo zvolit typ písma a jeho velikost, jde ale jen o zobrazení na obrazovce. Můžete v něm přepínat mezi zobrazením odstavců zalomených na šířku otevřeného okna nebo nezalomených a zobrazených jako řádku (Formát – Zalamování řádků). Má dostupnou funkci Najít a Nahradit (Úpravy) i s příslušnými klávesovými zkratkami (Ctrl + F, resp. Ctrl + H). Nefunguje klávesová zkratka pro pohyb po odstavcích Ctrl a šipky dolů/nahoru.

EditPad

Jiným vhodným textovým editorem je EditPad Classic (stažitelný přes stránky http://www.editapadclassic.com), v němž je možné mít otevřeno více souborů a přecházet mezi nimi klávesou F6 či Shift+F6 v obráceném pořadí. Umožňuje pro zobrazení přednastavit barvu pozadí (Options – Preferences – Color), font písma (Options – Preferences – Font), k dispozici je rozsáhlá a bohatá nabídka Najít a nahradit text (Edit – Find and Replace nebo obvyklé Ctrl + F). Mezi zobrazením odstavců zalomených nebo zobrazených jako řádek se přepíná buď přes Options – Break lines nebo klávesovou zkratkou Ctrl + B. Pohyb po odstavcích klávesovými zkratkami funguje. Označené bloky umí převést na velká/malá písmena nebo text s velkými písmeny na začátku slov (Convert – To Uppercase, To Lowercase, To Tittle), nahradit tabulátory mezerami nebo mezery tabulátorem (Convert – Tabs -> Spaces, resp. Spaces -> Tabs).

EditPad je tzv. postcardware, což znamená pro nekomerční použití zdarma a za jeho používání byste měli poslat pohlednici autorovi, kterým je Jan Goyvaerts.

PSPad

Nejpoužívanějším textovým editorem mimo Poznámkového bloku je asi PSPad (dostupný jako freeware ze stránek http://www.pspad.com), který se hodí programátorům – umí zvýraznit klíčová slova, kontrolovat syntaxi některých programovacích jazyků.

Textový procesor

Textový procesor je program, který umí zpracovávat text podle požadavků uživatele, dokáže formátovat styly, odstavce, umožňuje vkládat objekty (tabulky, obrázky, grafy, vývojové diagramy, zvuky, apod.). Většina uživatelů od něj vyžaduje vlastnost WYSIWYG (anglický akronym What You See Is What You Get znamená „co na obrazovce, to v tisku“). Pravděpodobně prvními textovými procesory typu WYSIWYG byli Microsoft Word v roce 1983 a MacWrite na počítači Apple Macintosh v roce 1984.

Kromě již zmíněného programu Word, součásti balíku Microsoft Office, existuje „konkurenční balík“ OpenOffice.org (www.openoffice.cz, nejrozšířenější kancelářský balík s instalacemi pro většinu operačních systémů) s textovým procesorem Writer nebo textový procesor AbiWord (http://www.abisource.com, s licencí GNU Free Software, existují jeho verze pro Windows, Linux). Pouze pro operační systém Linux existují kancelářské balíky KOffice a GNOME Office. Především OpenOffice.org a AbiWord doporučuji vyzkoušet. OpenOffice.org představuje plnohodnotnou alternativu Microsoft Office zdarma, AbiWord je rychlý textový procesor umožňující práci se styly.

Formáty textových souborů

Abychom si mohli textové soubory vyměňovat a předávat elektronickou poštou či na nosiči dat, musíme najít nějakou společnou řeč – formát textových souborů. Pro studenty/ky i pro učitele/ky by nemělo být problémem (ale je) zorientovat se v nejpoužívanějších formátech, umět převádět mezi nimi a vědět, který formát se hodí pro kterou příležitost.

TXT

Nejjednodušším formátem je txt, v němž je text neformátovaný. Je výchozím formátem pro textové editory, umí jej ale i všechny textové procesory.

RTF

Druhým užitečným formátem je RTF, zkratka znamenající Rich Text Format, který vznikl z dílny Microsoft v roce 1987 a umožňuje přenos souborů mezi různými textovými procesory fungujícími v různých operačních systémech. Je čitelný i v náhledu, obsahuje formátovací pokyny v čitelné podobě. Přestože není standardem, umí jej číst i vytvořit snad všechny textové procesory.

ODF

Dlouhou dobu nebyl žádný formát mezinárodně uznaným standardem pro přenos dat. Až tvůrci OpenOffice.org ve snaze takový standard prosadit navrhli formát ODF (Open Document File), který byl v květnu 2006 uznán mezinárodním standardem pod značkou ISO/IEC 26300. Zahrnuje v sobě formát textových souborů (ODT – Open Document Text), tabulkových souborů (ODS – Open Document Spreadsheet), prezentací (ODP – Open Document Presentation) a další, včetně šablon. Platí, že většina současných kancelářských balíků s ním umí pracovat.

OpenXML

Microsoft se cítil zaskočen, protože dlouhou dobu jeho formát DOC byl nepsaným standardem. Zároveň ale Microsoft nikomu nebyl ochoten poskytnout technické údaje a některá nastavení jiné textové procesory nezvládaly. Namísto převzetí formátu ODF navrhl svůj formát OpenXML a pod hrozbou jeho nepřijetí poskytl i všechny technické údaje ke starším formátům DOC. Od dubna 2008 je tedy i formát OpenXML (výchozí formát Office 2007 s příponami DOCX, XLSX, PPTX, atd.) mezinárodním standardem ISO/IEC 29500.

PDF

A do třetice formát PDF společnosti Adobe se několik let používal pro prohlížení dokumentů (např. návodů, učebnic, reklamních letáků, apod.), které není třeba upravovat a které vypadají ve všech počítačích, na všech operačních systémech stejně. 1. července 2008 byl tento formát přijat za standard ISO 32000-1:2008.

Převody mezi formáty OpenXML a ODF

Dva standardizované formáty souborů kancelářských balíků znamenají, že oba hlavní aktéři – Microsoft Office a OpenOffice.org se začaly uznávat a je možné soubory jednoho otevírat i ve druhém balíku (od verzí Office 2007, Second Edition a OpenOffice.org 3.0). Bohužel druhý krok – možnost ukládat v obou formátech nezávisle na druhu – zatím nebyl dokončen a oba „kohouti“ preferují svůj výchozí formát. Obojí – otevírat i ukládat ve formátu OpenXML i ODF umožňuje třetí textový procesor AbiWord.

Chcete-li pracovat s novým formátem OpenXML ve starší verzi Office 2003, musíte doinstalovat FileFormatConverters.exe, dostupný ze stránek office.microsoft.com. Pro otevření nebo ukládání souboru ve formátu ODF lze stáhnout a nainstalovat rozšíření odp-1.2-bin-windows-en-US.exe ze stránek http://www.sun.com/software/star/odf_plugin/. Toto rozšíření funguje i pro Office 2007.

Vytváření souborů ve formátu PDF

Jak již bylo řečeno, formát PDF zaručuje, že na všech počítačích, ve všech operačních systémech bude dokument zobrazen stejně. Soubory ve formátu PDF vytvářejí produkty Adobe, které se používají k profesionálním úpravám textu. Tomu odpovídá i cena. Existuje alternativa, umožňující vytváření souborů v tomto formátu, i když je nemůžeme upravovat.

První možností je využít internet, například stránky http://www.inpdf.cz, které umožní nahrát soubor v určitém formátu (namátkou RTF, DOC, ale i JPG) a ten je převeden do formátu PDF. Druhou možností je využít OpenOffice.org, který umožňuje export do PDF. A poslední možností je doinstalovat program, který umožní přes tisk vytvoření PDF souboru. Namísto ukládání souboru zadáte tisk a namísto tiskárny vyberete příslušný „překlad“ do PDF. Tyto programy (freeware) najdete na stránkách http://www.CutePDF.com (program CutePDF Writer) nebo http://www.pdfforge.org (program PDFCreator).

"Kdyby tisíc klarinetů"

Jít do divadla v čase, kdy čtete Pratchettovy Soudné sestry (pro neznalce opis nebo přepis Mackbetha podle Pratchetta a spousta jiné švandy), navíc do Semaforu a na poslední verzi hry Kdyby tisíc klarinetů, to už je odvaha.

Stejně jako Mášrecht (postava ze Soudných seter) i pan Suchý své hry neustále aktualizuje, přepisuje, přizpůsobuje herce hře a hru hercům, až z toho přímo na místě pod rukama rodí se divadlo. A jako jsou porody do vody, porody předčasné, porody komplikované, je i rodící se kus svérázný.

Zatímco na začátku malá dívenka působí dojmem "zázračného dítěte" / cvičené opičky / roztomilého prvků (nehodící se škrtněte), na konci ta samá diriguje jazzový orchestr. Zatímco na začátku Michal Stejskal a Felix Slováček zpívají při harmonice (Mariana, nádherná vojenská písnička, která by měla zlidovět je zatlačena do pozadí paměti a přehlušen šlágry, to se nedělá – míněno pochvalně a ironicky), na konci swingují jak hlasově (Babeta, v podání Michala Stejskala aktualizovaná Tereza s nádherným baletním sólem, při kterém ani jedno oko nezůstalo suché (smíchy)), tak nástrojově (Felix Slováček na klarinet [na co jiného, že; ale scénka, kde začíná pískat s chránítkem a kde projevuje nadšení nad tím, že po sundání chránítka vyloudí zvuky, mne dostala], Michal Stejskal na trubku).

Dívčí sbor, který drze zahuláká Včera se mi zdálo z úplně jiné hry (ale je to nádherný zpěv a na těch místech, kde je, sedí jak Paroubkova slova, jak říkal ministr kultury Jandák), se plynuje promění v saxofono-pozounové trio, až vplyne do jazz-bandu, kde se ukáže, že holky na ty nástroje fakt válí.

A Molavcová se Suchým? Na začátku horkou jehlou spíchnutý nucený dialog o zázracích (ale jak taky začít a přejít k tomu, aby se samopaly proměnily v klarinety) se změní na dokonalé klaunské číslo dvou postarších "umělců", kteří ještě mají páru (zvláště 4. v republice v judu - "hlavně ať ji nevrazí facky") a před přestávkou to rozjedou - Tak abyste to věděla dokončená saxofonovým sólem.

A druhá půle postavená na osvědčených písních (již zmíněné Včera se mi zdálo, Babeta, Tereza, k tomu Je nebezpečné dotýkat se hvězd (Suchý - Molavcová) a Satchmo jako instrumentálka) vygraduje pokřikem Komedianti jedou a následným válečnickým sólem - až z toho mrazí, zvlášť v době, kdy se střílí v Sýrii, Iráku, Kyjevě, ...

Kdysi ve vzpomínkovém pořadu říkal František Ringo Čech: "Suchý je žijící klasik, chodte na něj, dokud můžete". Souhlasím a dodávám: tolik energie na rozdávání v takovém věku! Jsem dobit, děkuji a těším se na příště!

P.S.: Choďte do Semaforu!

... že kroužkovaní ptáci zpívají ...

"A pověz mi, jak lámeš mříž, 

co uděláš, když nevěříš, 

 že kroužkovaní ptáci zpívají, 

 oni hvízdají a pyšní jsou, 

že létat mohou nad tebou 

a na zemi ti z ruky zobají."

Robert Křesťan, Až uslyším hvízdání

Až uslyším hvízdání na Ty trubko, sice s novou sestavou, ale originálním zvukem

Na začátku září jsme táhli lesem, hledali houby a větrali hlavu, když jsem na zemi našel "jenom trocha peří", ale ne od vrabce a už vůbec ne sazí, jak píše Josef Kainar.

 Nohou jsem obrátil ten chomáš peří a kůstek, pod ním vypasený pavouk křižák (dobré 2 cm velký) pelášil do bezpečí tak rychle, že jsem ho nestihl vyfotit. A koukám - na noze kroužek. "No jo, to je škoda tu nechat a nedozvědět se víc," pomyslel jsem si. Brácha přes papírový kapesník zlomil nohu a sundal kroužek, já ho zastrčil do bundy a šlo se dál.

 Někdy později jsem začal hledat adresu na kroužkování, ale našel jsem nejdříve nějakou divnou
(birdringczp@volny.cz), takže zpráva se vrátila nedoručena. Až z adresy krouzkovaci_stanice@nm.cz přišla následující zpráva:

Takže chudák malý krahujec si ani moc neužil. Tak na jednu stranu aspoň vím, že kroužkování funguje, na druhou si nejsem jist, jestli ho z hnízda nevysunuly pro kontakt s člověkem.

O myších a lidech

Čtečka mi nabídla O myších a lidech od Steinbecka a tak jsem podlehl. Navíc jen 55 stránek, to se přečte samo. Četl jsem a vzpomněl na stejnojmennou písničku nějaké folkové/trampské kapely, na jejíž název si nemohu vzpomenout.
Příběh je jednoduchý a přesto silný - dva nádeníci George a Lennie jdou za prací. Ten druhý má problém - potřebuje čas od času pohladit něco hebkého a, když je to myš, pes nebo dívka a brání se mu, jeho síla hrozí nevinnou úchylku proměnit v smrtící nástroj.
S Georgem, který slíbil Lennieho tetě, že se o něj postará, mají jeden druhýho a sen o malém hospodářství se slepicemi, králíky, krávou, co dává smetanu hustou tak, že se krájí nožem a jí lžicí, a domeček s kamínky.
Jenže komu je dáno se utopit, ten neuhoří nebo tak nějak se to říká. Na farmě, kam se dostanou mezi lidi podobného osudu a podobných perspektiv, se Lenniemu nešťastnou náhodou připlete pod ruce žena syna majitele farmy. Jediné řešení najde George, který kamaráda vyprávěje jejich sen zastřelí.
Ač krátký příběh, nezadá si ani s Bitvou, ani s Hrozny hněvu.

Cloud computing a školství

Cloud Computing

Rozvoj informačních technologií a sítí dospěl do stádia, kdy je možné přes velmi jednoduchý počítač, spíše terminál, mít přes internet přístup k datům i aplikacím. Pro firmy, které nezbytně nepotřebují mít vlastní počítače, vlastní operační systémy a aplikace, se nabízí cesta v pronájmu technologií a vzdáleném přístupu – cloud computingu. Termín cloud (oblak) se používá metaforicky k označení internetu. A termín computing znamená výpočetní.
Zjednodušeně cloud computing znamená flexibilní, na míru přizpůsobený přístup k výpočetnímu výkonu.
Nejotevřenější varianta je pronajmout si prostor pro data, systém a aplikace (IaaS - „Infrastructure as a Service“), které si firma sama spravuje. V podstatě si pronajímá počítače, k nimž má vzdálený přístup a nemusí se starat o jejich údržbu.
Tuto variantu představuje Amazon WS, Rackspace nebo Microsoft Azure.
Druhá varianta je pronajmout si přístup k rozhraní (PaaS - „Platform as a Service“), v podstatě operačnímu systému, který firmě definuje rozhraní (IDE nebo API) pro software.
Tuto variantu představuje Force.com nebo Google App Engine.
A třetí varianta je nestarat se ani o systém, ani o aplikace a pronajmout si vše (SaaS - „Software as a Service“). V tomto případě je firmě dostupné vše, může si vzdáleně zpracovávat svá data a ukládat je buď na vzdálené platformě nebo lokálně tak, jak ji smlouvy (a její zájmy či ochrana dat) umožňují.
Tuto variantu představuje Google Apps, Office Web Apps.
Zdroje:

http://www.lupa.cz/serialy/cloud-computing/

http://www.businessit.cz/cz/cloud-computing-pro-manazery-a-it-specialisty-tema.php

Využití ve školství

Zajímavá otázka je možnost využití nebo přechodu ke cloud computingu ve školství. PhDr. Ondřej Neumajer, Ph.D, v současné době pověřen řízení divize VÚP, součásti Národního ústavu pro vzdělávání, v roce 2010 v článku Rozvažte ICT koordinátorům ruce aneb cloud computing (zde: http://www.kvic.cz/icemsk/clanky/PoradnaDetail.aspx?ID=56) napsal:

„Právě trend cloudu pěkně zapadá do jiného moderního trendu, a tím jsou netbooky. Počítače, na kterých není potřeba provozovat žádný výpočetně náročný software, mohou být méně výkonné a tudíž levnější. To hlavní, co netbook ke své činnosti ve škole potřebuje, je rychlý přístup k Internetu a občas dobít akumulátor.“

…

„Mezi negativa cloudu se uvádí zejména závislost na poskytovateli služeb a připojení k Internetu. Krabicový software je váš a zacházení s ním je čistě záležitostí vaší školy. O přístup k aplikaci provozované poskytovatelem se sice nemusíte starat a mnohé jsou pro školy zdarma, ale nic není horší nežli zoufání, když nutně potřebujete ke svým datům „někde na Internetu“ a služba není momentálně dostupná. Podle zkušeností autora se jedná především o psychologický aspekt. V naprosté většině případů je totiž profesionální IT poskytovatel schopen zajistit provoz služby mnohonásobně lépe a ve větší kvalitě, nežli školní správce nebo ICT metodik.“

…

„V každém případě je cloud computing zajímavá novinka posledních let, která je pro školy vzhledem k nabídkám na trhu velmi atraktivní. Zdá se, že právě toto online prostředí naznačuje, jakým směrem se další vývoj ICT bude ubírat. Existuje zde obrovské množství navzájem si konkurujících často zdarma dostupných služeb (web 2.0), jejichž nabídka se dynamicky mění. Ve školním prostředí navíc odpadá jedna z hlavních překážek pro jejich využívání. Požadavek na bezpečnost a utajení dat je zde na mnohem nižší úrovni, než u komerčních firem. Ukazuje se tedy, že znalost tohoto prostředí, tj. schopnost vybrat pro libovolnou výukovou situaci nejvhodnější řešení, je novou nutnou kompetencí nejen pro školní ICT koordinátory, ale vlastně pro všechny učitele.“

V článku upozorňuje na on-line kancelářské balíky (Google Docs a Office Web Apps, k nim přibyl ještě Zoho Office Suite, ThinkFree Office a Peepel Online Office), na online informační systém Škola OnLine a nabídky online výukových aplikací firem LangMaster a Terasoft.

Google Apps for Education

Firma Google nabízí pro školy balíček zahrnující Dokumenty Google, e-mail Gmail, textové zprávy Google Talk, Kalendář Google, webové stránky Google Sites a API pro rozšíření. Přes podporu mnoha nadšenců na stránkách GuG.cz (Google User Group, mnoho návodů, většinou dva a více let starších je na adrese https://sites.google.com/a/gug.cz/www2/pro-skoly) je řada online návodných kurzů v angličtině a má ještě daleko k masovému prosazení. Její zásadní výhodou je použití pro školství zdarma.
Dokumenty lze vytvářet, sdílet, ale textové dokumenty neumožňují upravovat a vytvářet další styly odstavců, tabulkové kalkulátory mají sice řadu funkcí, ale nápovědu k nim pouze anglicky, a velmi primitivní grafy s nemožností úprav. Jediný užitečný nástroj pro učitele jsou formuláře umožňující vytvářet online dotazníky/testy ukládající odpovědi do tabulek.

Webové aplikace Office Web Apps

Microsoft, který se službou začal později, toho nabízí méně – v podstatě hodně zjednodušené aplikace Word, Excel, PowerPoint aOneNote s ještě omezenější českou podporou. Kromě toho nabízí e-mail Hotmail, prostor pro soubory a fotografie, to vše v anglickém rozhraní.
Podporu a propagaci služeb nabízí stránka http://www.modernivyuka.cz se sekcí Microsoft Live@edu informující o celém balíčku pro školství.

Další varianty

A pro ty, kteří by nechtěli ani Google, ani Microsoft existuje v podstatě srovnatelné varianty v podobě na mobilní platformy (Android, iPhone, Windows Mobile) zaměřená služba ThinkFree (http://www.thinkfree.com) nebo na plánování zaměřený Zoho Office (http://www.zoho.com).

Závěr

Pokud potřebujeme využívat k plánování, společné práci a výměně informací nějaký systém nenáročný na vlastní počítač a využívající pouze připojení k internetu (třeba i přes mobilní zařízení), pak jsou předcházející varianty vhodné. Očekávat například, že s jejich pomocí se můžeme naučit pracovat s textem, vytvářet větší a komplexnější díla typu dokumentů s automatickým obsahem a záhlavím, je ale nemožné.

---

Poznámka pod čarou

Sotva jsem článek zavěsil, přidal Google možnost upravovat styly, takže by přece on-line kancelář byla použitelná?

Elektronické knihy

Formáty elektronických knih

Pdf – formát dnes uznaný jako ISO standard, původně proprietní formát Adobe, může obsahovat DRM (omezení vlastnických práv, nutná registrace)

ePub – otevřený standard IDPF (International Digital Publishing Forum)

pdb PalmDoc – určený pro PDA zařízení, první formát pro elektronické knihy

prc, mobi, azw – založen na standardu Open eBook, upraven používán Amazon (azw)

rtf

txt – textový soubor bez formátování, obsahuje pouze text s vyznačením odstavců; může být problém s kódováním národních znaků

html – text s formátováním v HTML kódu

chm – kompresní HTML, proprietní formát Microsoft, používaný pro nápovědy

Úplný přehled všech používaných formátů lez nalézt na stránce:

http://www.lupa.cz/clanky/e-knihy-e-ctecky-proste-takovy-e-svet-2

Čtečky elektronických knih

Ponechám stranou, že elektronické knihy v určitých formátech lze číst na stolních počítačích, noteboocích, netboocích a tabletech, a zaměřím se pouze na tzv. e-booky, elektronické knihy. V nich se používá nepodsvícený a na spotřebu elektrické energie nenáročný elektronický inkoust, e-ink. Ten je tvořen částicemi, které se zarovnají podle působícího elektrického pole, mohou být černé nebo bílé. E-book tak při otáčení stránek nastavuje uspořádání těchto částic, aby se zobrazil obraz na ploše tvořící stránku knihy nebo uživatelské rozhraní.

O principu, výrobě a použití e-ink se lze dočíst na stránce:

http://electronics.howstuffworks.com/gadgets/high-tech-gadgets/e-ink.htm

Výrobců čteček elektronických knih je několik, některé jsou spojeny i s prodejci e-knih.

Čtečky Kindle jsou vyráběny pro společnost Amazon. Ta preferuje vlastní upravený formát azw, který nebyl v ČR příliš rozšířený. Nicméně dnes vydávané e-knihy se prodávají i ve formátu určeném pro tyto čtečky.

Čtečky Jinke Hanlin jsou základem pro čtečku českého prodejce eReading, který preferuje formát pdf s ochranou DRM.

Čtečka Nook spojená s obchodem Barnes and Noble se v ČR příliš neprosadila.

Další čtečky PocketBook, Sony nejsou spojené s žádným prodejcem knih.

Prodejce EUROMEDIA GROUP, k.s. (www.ebux.cz) prosazuje namísto čteček tablet Wooky, podobně jako společnost Mobilbonus (www.rajknih.cz).

O všech typech čteček se lze dočíst na stránkách www.digiknihy.cz a objednat vybranou čtečku v shop.acomp.cz, na který stránky odkazují, druhým zajímavým zdrojem jsou stránky
http://www.elektronicke-cteni.cz.

Do čteček lze vkládat knihy přes Wi-Fi (přihlášením se k příslušnému nakladatelství a zakoupením e-knihy) nebo připojením k počítači přes USB rozhraní anebo vložením nějakého typu paměťové karty.

Prodejci elektronických knih

Prvním a dlouho jediným šiřitelem (nemohu psát prodejcem, protože část knih je i byla k dispozici zdarma) e-knih byl server www.palmknihy.cz. Přestože nikdy nebude mít většinový nebo velký podíl na trhu, patří mu čest za šíření osvěty o e-knihách, čtečkách i možnost publikování knih zdarma pro nové nebo méně známé autory. Knihy jsou dostupné v mnoha obvyklých formátech a obsahují tzv. sociální ochranu – e-kniha má předsádku nebo zápatí všech stránek s uvedením informací o vlastníkovi.

Druhým prodejcem e-knih je server eReading.cz, který přišel jako první v ČR s vlastní čtečkou.

Těmto dvěma projektům šlapou na paty a pravděpodobně dříve či později předeženou knižní velkoobchody Kosmas (www.kosmas.cz) a Euromedia Group (www.ebux.cz). Ten první už několik let má internetové knihkupectví spojené s řadou prodejen/výdejen umožňující nakoupit knihy, které už v kamenných knihkupectvích být nemusí, ten druhý vydává přehled knih pod názvem Knižní klub. Oba jsou zaměřené i na dobře prodejné tituly, takže z jejich vstupu na trh s e-knihami se zdá, že jsme vstoupili do stavu, kdy čtečky s e-knihami přestanou být výjimkou.

Zdroje e-knih zdarma

Kromě již zmíněného serveru Palmknihy.cz a nelegálních zdrojů, které zmiňovat nechci, je tu ještě řada knih, jejichž autoři jsou mrtví více než 70 let, ale jejich dílo je dodnes zajímavé. Některé jejich knihy nalezneme na serveru http://texty.citanka.cz, Městská knihovna v Praze nabízí veškeré dílo K. Čapka, K. H. Máchy a B. Němcové a některé další knihy na stránce http://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty. Odborné knihy zaměřené na internet, programování a Linux obsahuje knihovna knihy.root.cz.

Výhledy

Server Lupa.cz zabývající se trendy v oblasti internetu v článku
http://www.lupa.cz/clanky/e-knihy-po-pul-roce-pomale-otaceni-kola-dejin popisuje současný stav se čtečkami a e-knihami, ze kterého se dá vypozorovat, že nastupuje doba, kdy se masově rozšíří čtečky pro ty, kteří preferují knihy, a tablety pro ty, co preferují vícefunkční zařízení. Část zařízení ponechá na svých majitelích způsob pořizování a aktualizace knih, jiné budou umožňovat pouze jeden (a tím pro někoho jednodušší) způsob.

Velká nakladatelství jsou těsně před spuštěním svých vlastních e-shopů s e-knihami, ale čekají na nejvhodnější okamžik. Noviny a časopisy už na e-formát přecházejí, vychází 60 titulů, některé zdarma a jen v elektronické podobě, jiné placené a v obou formátech.

Digitální rádio

Digitální rozhlas

Prakticky u konce je přechod na digitální televizní síť, které v rámci tzv. veřejnoprávního komplexu umožňuje i přenos některých rozhlasových stanic (veřejnoprávní Český rozhlas a jeho stanice Radiožurnál, Dvojka, Vltava, Leonardo, ČRo 6, Rádio Česko, Radio Wave, D-dur a soukromé křesťanské Radio Proglas). Stejné stanice se prosazují i v digitálním rozhlasovém vysílání.

Technologie DAB/DAB+

Digital Audio Broadcasting (DAB) je technologie pro plošné vysílání rozhlasových stanic umožňující více stanic na jedné vlnové dálce, zvýšenou odolnost proti šumu, vícecestnému šíření, útlumu a vzájemným interferencím. Pro kódování je použit audio kodek MP2 s bitrate (datový tok) 128 kbps. Označení DAB+ představuje vylepšenou verzi s kodekem MPEG-4 HE-AAC v2 umožňující šířit i doplňkové informace (název stanice, informace o programu), do sítě se vejde více stanic než do sítě DAB, ale s menším bitrate – 40 kbps.

(http://www.digizone.cz/clanky/jaky-bude-digitalni-rok-2012-v-cesku-prelomovy)

Šíření digitálního signálu

Český telekomunikační úřad vydal oprávnění pro šíření signálu příbramské firmě Teleko, České Radiokomunikace a plzeňské společnosti RTI.cz. V tuto chvíli je dostupný digitální rozhlas šířený firmou Teleko v Praze, v Brně, v Ostravě a v Příbrami, chystá se v Královéhradeckém, Libereckém a Ústeckém kraji.

„Pro digitální rozhlasové vysílání je mezinárodně vyhrazeno a využíváno především tzv. III. televizní pásmo (VHF 174-230 MHz), které analogové televizní vysílání teprve postupně opouští, ale také tzv. pásmo L (UHF 1452-1492 MHz), které je volné.“ V tuto chvíli se šíří signál pouze v pásmu L, pásmo III. Bude uvolněno úplným ukončením analogového televizního vysílání.

„Kmitočty jsou uděleny na 10 let. Držitel přídělu musí zajistit jejich efektivní využívání, čímž se rozumí zajištění možnosti příjmu rozhlasového digitálního vysílání alespoň pro 50 % obyvatel jednotlivých krajů. Podle stanovených podmínek se tak musí stát nejdéle do 6 měsíců po požadavku rozhlasové stanice, nebo nejpozději do dvou let od přidělení kmitočtů.“

http://www.rozhlas.cz/digital/rozhlas/_zprava/873090

„Signál šíří vysílače Praha-Strahov (2,5 kW) a Příbram (400 W). Vysílání uslyšíte jen tehdy, pokud si pořídíte rozhlasový přijímač, který umožnuje příjem stanic v DAB a DAB+ v pásmu L. Na běžných rádiích digitální signál nenaladíte.

Dva vysílače svým výkonem teoreticky pokrývají přes 1,35 milionu obyvatel v hlavním městě a na Příbramsku. Stanic z nich může vysílat mnohem víc, volná kapacita kanálu pojme další desítky programů.

Teleko šíří digitální rozhlas díky oprávnění od Českého telekomunikačního úřadu. „Je to na základě individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů rozhlasové služby od ČTÚ. Jejich čísla jsou 175269/DA a 175267/DA,“ potvrdil Českému rozhlasu majitel firmy Tomáš Řapek.

Parametry jednotlivých stanic:

DAB: Český rozhlas Radio Wave (160 kbit/s) a Radio Proglas (160 kbit/s);

DAB+: Český rozhlas Leonardo (64 kbit/s), Český rozhlas D-dur (64 kbit/s), Český rozhlas 3 - Vltava (80 kbit/s), Český rozhlas Region, Středočeský kraj (64 kbit/s), Český rozhlas Rádio Česko (40 kbit/s)“

http://www.rozhlas.cz/digital/vysilani/_zprava/349095

U stanic mluveného slova může být kvalita signálu logicky nižší než u stanic s hudbou. Čím vyšší bitrate bude stanice mít, tím lepší bude zvuk. Ale tím více místa bude zabírat stanice v takzvaném multiplexu (podobně jako u digitální televize). A o to může být vysílání pro provozovatele nákladnější nebo levnější.

Společnost Teleko vysílá stanici mluveného slova Česko s datovým tokem MPEG4 40 kbits/s, rozmanitou Vltavu Českého rozhlasu pak v MPEG4 s 80 kbity za sekundu. Většina stanic (ČRo Leonardo, D-Dur, Region) má bitrate 64 kbits/s. "Dvě stanice (ČRo Wave a rádio PROGLAS) ještě vysíláme v MPEG2 s tokem 160 kbits/s," vysvětluje Řapek.

Z hlediska kvality potěší, že přenášený frekvenční rozsah je větší než u analogového rádia. Zatímco u FM vysílání je to 30 Hz – 15kHz u DABu se vzorkováním 48 kHz je to 20 Hz až 20 kHz, tedy stejně jako hudební disk CD. S ním se však celková kvalita srovnávat v žádném případě nedá, protože pro přenos se používá podstatně menší datový tok.

http://technet.idnes.cz/je-cas-pro-nove-radio-po-digitalni-televizi-prichazi-digitalni-rozhlas-1z8-/tec_audio.aspx?c=A110629_113416_tec_audio_kuz

Přijímače

Prakticky jediným domácím prodejcem je Teleko, s.r.o., která na stránkách www.pureradio.cz nabízí přijímače pro FM/DAB+/Wi-Fi nebo FM/DAB+. Vedle ní se dají sehnat přijímače signálu DAB+ ještě u společnosti Digital Radio s.r.o. (www.digitalradio.com), digitální rádia, ale často pro v ČR nepoužívanou technologii DAB, mají v nabídce ještě internetové obchody Heureka.cz, Hi-Fi internet market, AVCENTER.CZ a Excel Hi-Fi market.

Matematika, geometrie a počítač?

Nikdy mne nebavila geometrie. Dokud jsem se neučil na zkoušku z geometrie na vysoké škole. Uvařil jsem si čaj, vzal prkno, tužku, pravítko a kružítko. A konstruoval a konstruoval a konstruoval. Skoro dvacet let tomu nazad.
Bohužel s nástupem počítačů se zdá, že konstruování odeznělo. Čím nahradit rýsování na počítači? Existuje Cabri - školní licence za 19 tisíc! (Ano, zde).
Vektorové kreslení? Ano, třeba Inkscape.
Ale co takhle nějaký rozumný program a zdarma? Ano, je tu GeoGebra, dostupná jak přes webové rozhraní (Java), tak i ke stažení a offline práci. V jižních Čechách ji propaguje Institut GeoGebry, občas se objeví články na www.rvp.cz či www.ceskaskola.cz. Inspirativní je i Europske virtuálne laboratórium matematiky  Technické univerzity v Bratislavě.
A aby toho bylo více, je tu pan učitel Micky Bullock, který o matematice píše, protože ji učí na anglické střední škole.

Tak aspoň jeden obrázek, než začnu "švihat" konstrukce v GeoGebře.

S velkým zpožděním, způsobeným jednak doplňováním vzdělání na VŠ (Výpočetní technika pro střední školy), jednak začátkem nového školního roku (učím po letech znovu geometrii a chtěl bych na to jít lépe než dříve) a jednak stěhováním školy (z čehož plyne potřeba příprav na INT, když nemáme počítače; zapojení převezených počítačů a neustálá pomoc kolegům/yním a vedení školy) jsem se až tento týden dostal k projektu RVP Moderní technologie ve výuce.

1) Po přečtení vstupních materiálů, diskusních příspěvků mne napadalo a napadá daleko více otázek než odpovědí:
* Je schopen nějaký psycholog či doktor zabývající se mozkem říci, jaký vliv na myšlení by mělo odstranění výuky psaní rukou?
* Jsme schopni individuálně pracovat ve třídě s 30 žáky?
* Nejsme v situaci výroku Edisona, kdy ani počítače nepřinesou tu zásadní změnu?
* Nechybí ve vizích plně individualizované výuky ta dnešní skutečnost, kdy žák zažívá neúspěch i úspěch v kolektivu?
* Mají dnes přístup k počítači všichni žáci? Aspoň na střední škole?
* Mám to v sešitě, tak to umím - jinými slovy "vyhledaná informace je použitá informace"?

2) Podle mne je lepší učitel, který odmítá používat moderní technologie, ale odlišuje podstatné od nepodstatného, než učitel používající interaktivní tabuli k tomu, aby nemusel neustále popisovat tabuli tím, co všechno si žáci mají zapamatovat.

3) Jeden příspěvek mi připomněl, jak si synovec "pořídil" notebook a zcela vážně s ním ve svých 4 letech pracoval: Notebook

4) Diskutoval jsem se studenty o behaviorismu, kognitivismu, konstruktivismu a konektivismu, samozřejmě úměrně věku (3. ročník střední školy), času a prostoru (šlo o referát (zde jsou témata, která zadávám ve druhém pololetí). Ukázalo se, že sami - vychováni současným školstvím - odmítají některé přístupy a trvají na "nalejvárně". Ono takové účetnictví učit skupinově nebo projektově není úplně ono. Stejně tak v matematice si trvám na svém, že nebudu před studenty řešit vzorově příklad, ale budeme nad řešením neustále diskutovat.
K samotnému konektivismu jsme nedokázali najít žádný vhodný příklad použití a využití, čímž neříkám, že neexistuje. Jen to bude všechno velmi dlouhý pochod.